Valerij Pjakin: „V súčasnosti z nás na Západe majú hlavu v piesku: vôbec tam nevedia, čo môžu od Ruska čakať“

Moskva, 25. decembra 2017 (HSP/Foto: Screenshot YouTube)

Valerij Pjakin sa znova venoval ruských olympionikov, porozprával o vzniku ruskej zástavy, o Putinovej návšteve Sýrie, vyostrení boja medzi globálnou a štátnou elitou USA, komentoval vyhlásenie Angely Merkelovej, že
Rusko formuje medzinárodny rad a pod.
Na snímke V. Pjakin.

Ponúkame našim čitateľom videozáznam tohto rozhovoru a jeho prepis. Český preklad bol zverejnený na portáli http://leva-net.webnode.cz.

00:20
Téma související s olympiádou je stále aktuální. Minulý týden se konala schůze olympijského výboru k této věci a mnozí návštěvníci našeho webu nám k tomu posílají zprávy a píšou své komentáře a konkrétně Jurij Čeginov a Sergej píší následující. Jurij: „Líbí se mi Pjakinovy pořady o mezinárodní situaci, ale jakmile se věc dotýká Ruska, je to horší. Dává co proto prakticky všem: úředníkům, Putinovu týmu, všem politikům, všem politologům a teď už i sportovcům, že prý jsou to pancharti a vlastizrádci. V minulém pořadu (má na mysli z 10.12.) řekl, že úředníci a sportovci, kteří pojedou do Koreje, jsou pancharti, že veškerý mezinárodní rozruch prý souvisí s olympiádou a Trump je chlapík. Když to člověk poslouchá, tak je mu z toho zle, v Rusku snad neexistuje nikdo jiný kromě Putina. Jedná se o ďábelskou propagandu rozkolu uvnitř společnosti zaměřenou proti vedení.
A Sergej píše: Valeriji Viktoroviči vaše urážky a nálepkování sportovců, kteří mohou jet na olympiádu, připomíná nálepkování „nepřítel lidu“ ve třicátých letech. Bude-li tato logika, pokračovat přijde nejspíš po nálepkování likvidace nepohodlných. Máte-li v tom přece jen pravdu, což není tak jisté, můžete v klidu vysvětlit posluchačům, v čem se mýlí ti, kteří pojedou na hry? To ve společnosti vyloučí nebo sníží pravděpodobnost vzniku nepřátelství na tomto základě. Jinak jsou totiž vaše řeči spíše přiléváním oleje do ohně. Nebo se mýlím?

Mýlí se. A v čem se mýlí?
Ty otázky jsou dost rozsáhlé, musím se vynasnažit odpovědět na všechno. Dávejte pozor, a když tak mi to zopakujete. Zdálo by se, že jsem vše vysvětlil dostatečně. Já jsem se nedotýkal tématu státu a vlastenectví. Vždyť když jsem mluvil o sportovcích, kteří se rozhodnou jet, tak jsem to nebyl já, kdo je označil za pancharty. To je na tom to podstatné. Já jsem možná nebyl dostatečně politicky korektní, když jsem mluvil o podstatě toho, jakou mravní volbu bude muset učinit každý sportovec po přijetí toho rozhodnutí, že sportovci mohou jet na olympiádu a že žádný bojkot se ze strany státu konat nebude. To o tom jsem mluvil.

Mluvil jsem o podmínkách, které dal sportovcům Mezinárodní olympijský výbor, a které musí splnit. A pokud tyto podmínky splní, tak potom možná některým z nich a vůbec není jisté, že všem, kteří si budou přát jet, opravdu pošlou pozvánku. To totiž cele závisí na Mezinárodním olympijském výboru, zda jim nakonec tu pozvánku pošlou či ne.

Ta hanba, to ponížení vůbec nespočívá v tom, že Rusko vyloučili z účasti na olympiádě. Ta hanba, to ponížení spočívá v tom, že se v našem státě najdou takoví, kteří tvrdí, že to ponížení je čest. Takto se ponižovat a doprošovat se povolení jet na olympiádu za podmínek, které se neustále zpřísňují, zasloužit si svých 30 stříbrných je prý čest!

Vždyť se podívejte, co se děje. Dali jim jedny podmínky, oni s nimi souhlasili. Takže by se zdálo, že tyto podmínky… Vždyť jak nyní uvažují? „My jsme přece už s těmi ponižujícími podmínkami souhlasili.“ A MOV? Přestože by se zdálo, že horší už to ani být nemůže, tak MOV teď úplně zakázal používat národní symboliku a všechno to ostatní. Zase jsou ty podmínky o něco horší. A oni s tím zase souhlasí?

„Vždyť kdybychom s tím nesouhlasili, tak nepojedeme.“ Tu mravní volbu musí učinit sami sportovci. Sami sportovci rozhodnou, kdo z nich je člověk a kdo parchant. To o to se jedná. Každý si to zvolí sám, chápete? Každý si to zvolí sám! Žena, víra, cesta stanoví, proroku službu či ďáblovi. To si každý volí sám. A zde…

Nad čím bych se rozčiloval? Cožpak jsem to byl já, kdo jim dal takové podmínky, za kterých každý normální člověk, který má alespoň kapičku lidské důstojnosti, řekne, že s takovými podmínkami souhlasit nemůže. To je to, oč tu jde.

A k těm úředníkům. A ano, ještě jeden zajímavý okamžik. Vždyť je tu ta volba zda jet společně i s národní vlajkou a zastupovat stát, nebo jet jako parchant, který prošel přes MOV. Mají volbu, tak proč se všichni okamžitě vrhli…
No, úplně všichni ne, protože existují i normální sportovci, kteří hned řekli, že je pro ně nepřijatelné takové ponížení jejich lidské důstojnosti, že nejsou ochotni jet za takových podmínek. Takoví sportovci tu jsou. Ale jaké je vytvářeno informační pole? Hysterické: „Musíme jet, musíme jet…“

Jak to bylo v tom pořadu 60 minut, nebo Čas ukáže, přesně si to nepamatuji, kde vystupoval ten olympijský šampión: „Ať si oni myslí, že nás ponižují, my budeme ale ve svém srdci vědět, že máme vlastní hrdost i lidskou důstojnost…“
Zkuste se s takovou filozofií předvést někde na ulici, nemluvě už vůbec o nějakém kolektivu, či dokonce někde ve vězení. Jak tam dopadnete s takovou filozofií? Na mezinárodní aréně je to úplně stejné. Chápete?

„Je nám ctí, že hrdě zaujmeme tu pozici, kterou nám nařídí náš páníček a s veškerou svou důstojností budeme lízat všechna místa, která nám páníček nastaví.“ Co je to za… A to jsem jako říkal já? Já jen předvádím, jaké je vytvářeno informační pozadí. Prý to není důležité, tam uvnitř někde něco je. Opravdu to není důležité? Možná to není důležité pro vás, ale myslíte přitom na své kolegy sportovce?

Vždyť si vezměte tu situaci. Mnohé doživotně diskvalifikují. Mnohým zakazují soutěžit, sestavují seznamy… A na ně přitom myslíte? Nebo to není pro vás důležité, protože hlavní je, aby vás to minulo: „Mne páníček vybere a pojedu.“ To je z hlediska lidské důstojnosti normální chování? Ne!

A co se týká vlastenectví. Tak jen znovu přečtu, jak to formulovali v USA Today, protože lépe se to v tomto ohledu říci nedá:
„Oni to udělali. Je to ohromující, ale členové olympijského výboru to udělali. Rusko nakonec dostalo trest, který si zasluhuje. Bez dresu, bez vlajky, bez hymny. Znovu a znovu. To platí pro každého Rusa, který dokáže prokázat, že je čistý a vybojuje si zlatou, stříbrnou nebo bronzovou medaili.“
Pro každého sportovce! Oni tady sami píšou, k čemu se ti sportovci upisují. „Jak to bude vypadat? Jak je to pro Rusko ponižující!“ Pro každého, kdo vyhraje zlatou či jinou medaili.

A zůstane-li bez medaile? A jestliže zformují takový tým, který nedokáže vyhrát vůbec nic? Je jasné, že jim to nevadí, sami se rozhodli, budiž. Já jsem přece neoperoval s tím, že jsou pro Rusko. Ale můžeme si promluvit i o tom. Pro Rusko. Co v tomto ohledu chápou a co ne. Opět něco přečtu.
Máme tu takového člověka jménem Kovalčuk, hokejového útočníka z SKA. A jak se říká originál, je originál, proto to přečtu doslova: „Dopaluje mne, že politika převážila nad sportem. Vždyť vždy tvrdili, že sport nemá s politikou nic společného. Hokejový turnaj na olympiádě je ústřední událostí těchto her a my tam musíme být. Nemůžu říci, že bych cítil urážku v souvislosti s tím rozhodnutím, spíš tomu úplně nerozumím. Vždyť my jsme jen sportovci!“

Politika převážila nad sportem. „Vždyť my jsme jen sportovci, kteří každý den trénují, hledí si svého a sní o tom, že budou reprezentovat svou zemi. Ano, sebrali nám vlajku a hymnu, ale nesebrali nám naši čest a svědomí. My víme, že jsme Rusové a že budeme reprezentovat tu nejlepší zemi na světě. Myslím, že o to víc nás naši fanoušci budou podporovat a my se vynasnažíme udělat vše pro to, abychom naděje lidí splnili.“

Takže si reálně uvědomuje to, o čem mluví všichni západní sportovní funkcionáři, že sport je součástí politiky. On si to uvědomuje, ale pokrytecky to zkouší: „Pojďme se tvářit, že tu jde čistě o sport!“
Je to jen o sportu, není důležité, co si kdo myslí. A to nejdůležitější, co řekl? Prý nesebrali nám naši čest… Jak to bylo? … a svědomí.

Dále. Tohle řekl šestého. A dvanáctého to zopakoval, poslouchejte: „Hokejový turnaj je na zimní olympiádě jednou z ústředních událostí, proto máme povinnost tam jet a předvést se jako opravdová rudá mašina…“ Minutku.
Jak hodlá být rudou mašinou, jestliže ta rudá mašina je nástrojem státu? To je tým, který má svou vlajku, je to národní tým! Nemáš to tak trochu pomotané?

Tehdy hájili čest své vlasti, a proto také dokázali být rudou mašinou! Jaká ty jsi rudá mašina, jestliže souhlasíš s tím, že budeš soutěžit za bílou vlajku? „A co se týká té vlajky a hymny, tak je to úplně absurdní a nespravedlivé. My to všechno chápeme, ale máme svou hrdost, vlastenectví, čest. To vše je v našich srdcích.“ Chápete to? Prý v srdcích.

Nebudeme to nikomu ukazovat. „Naše srdce nám nikdo nevezme. Dej Bůh, že na konci olympiády budeme všichni kráčet pod naší vlajkou s vysoko vztyčenou hlavou.“ Lidi, jestliže vám zakázali jít za vaší vlajkou při zahájení olympiády, tak ta vlajka, kterou vám velkopansky povolí, nebude státní vlajkou, ale hadrem. Bude se jednat o ponížení státní vlajky. On to řekl správně. Čest a svědomí vám nikdo vzít nemůže, čest a svědomí musí projevit člověk sám.

A každý z těch sportovců teď má na výběr, zda si zachová svou čest a svědomí, nebo zda bude ochoten podstoupit ty ponižující procedury, a to dokonce bez záruky, že vůbec na olympiádu pojede, bez záruky, že tam dokáže něco vyhrát a bez záruky, že mu to případné ocenění neseberou, jako se to stalo v případě té olympiády v Soči.

Vy sami si nepřejete, aby vám stát zajistil vaše postavení ve světě jako vážených lidí. To vy odmítáte podpořit stát a právě proto vašim kolegům odebírají zlaté, bronzové i stříbrné medaile. A to má být důstojný čin? Nebo je to čin pancharta!

A teď se ještě pojďme podívat, v jakých podmínkách to ten Kovalčuk vlastně řekl. Takže dvanáctého rozmýšlel o té skryté cti a svědomí, a tvrdil, že je třeba jet, a přesně 12. prosince dal MOV za doping doživotní distanc šesti ruským hokejistkám. Kde je kvůli tomu nějaké rozhoření? Bylo snad některé z nich něco prokázáno? Nikomu nic. Prostě to tak rozhodli.

„Ale mně se to třeba nestane?!“ To je ta jeho čest a důstojnost sportovce? Takto máme vychovávat dorůstající pokolení? Nebo je to přece jen postoj pancharta, který na úkor svých kolegů…? Ty sám se z toho chceš vyvlíknout, tak jen lízej svému páníčkovi, co jen bude možné. Tímto způsobem podrážíš své sportovní kolegy! Chápeš, že je tímto svým postojem potápíš?

Opakuji, že tu možnost volby má každý včetně Kovalčuka. Zda pojede s národní reprezentací rovnou a s vlajkou… A taková možnost tu je z jednoho jednoduchého důvodu, že MOV přijal nezákonné rozhodnutí. Ale zvrátit ho bude možné pouze v případě, že sportovci projeví svůj občanský postoj, že nepoběží lízat zadek a nebudou spěchat plazit se po čtyřech na olympiádu. Takže tu máme dalších šest sportovkyň.

A dále třináctého… Tak, kde to mám. 14. prosince do seznamu WADA přibylo 300 ruských sportovců. Dalších 300! Kde je nějaké rozhořčení, že takto postupovat není možné? Není! Všude se jen diskutuje o tom, jak by se ještě měli ponížit, aby je tam přece jen pustili. No a podívejme se, jak se na to dívají sportovci na Západě.

  1. prosince kanadská biatlonová reprezentace prohlásila, že bude bojkotovat etapu světového poháru v Tjumeni. To je postoj, ať už na to máte jakýkoliv názor. A když naši prý sportovci, prý autority říkají: „Ať oni si myslí, že je to o politice. My jsme čistí!“ Jiní svoji politiku uplatňují a řeší, co, jak a proč. Když se necháte zlomit, budou vás lámat. Na mezinárodní aréně platí to samé. Víte, teď se hroutí mnohé autority. Probíhá proces očištění, je to bolestivá etapa, ale je třeba si tím projít.

Je třeba tím projít, protože jak potom budeme vychovávat naše dorůstající pokolení? Na jakých sportovních a životních principech? Na těch principech, které zastává řekněme Kovalčuk? „Ať nás ponižují, jak chtějí, my stejně pojedeme? My se poplazíme. Ať si nás ponižují sebevíc, nás to nerozhodí. A když páníčkovi půjdeme na ruku, tak nám možná hodí hadr, který bude naší vlajkou, a my s ním půjdeme hrdě, protože to páníček povolil.“

Nebo zda budeme rudou mašinou, které si v celém světě vážili, a která bude tím orientačním bodem pro všechny chlapce. S ohledem na to vlastenectví mi bylo velice nepříjemné slyšet z úst Jolandy Čenové pohrdavá a pro veškeré ruské obyvatelstvo urážlivá slova jejího prohlášení, že prý vlastencem je ten, kdo zná hymnu. Pokud neumíte hymnu…
„Já ti odrecituji třeba třetí sloku? A jaký jsi ty vlastenec, jestliže neznáš hymnu?“

Jolanda Čenová by měla vědět, že ta hymna v různých dobách zněla různě. Do říjnové revoluce to bylo Bože, ochraňuj cara. Mnozí tuto hymnu neznali, přesto za Rusko bojovali. Po revoluci to byla Internacionála, kterou mnozí důstojníci, kteří přešli k bolševikům, za svou nepřijali. Internacionálu nepřijala ani bílá emigrace. Ale když začala válka, Velká vlastenecká válka, tak mnozí z bílé emigrace nešli bojovat za Hitlera, ale přešli do ilegality, nebo do jiných vojenských jednotek spojenců protihitlerovské koalice, kde bojovali za Rusko.

Přestože Internacionálu za svou nepřijali, tak za Rusko bojovali. Hymna SSSR byla přijata v roce 1943! Vojáci v zákopech neměli čas se ji učit, přesto 9. května vstoupili do Berlína, tedy 1. května a 9. května Velkou vlasteneckou válku ukončili vítězstvím! Hymnu mnozí z nich neznali, nestihli se ji naučit a své vlastenectví prokázali vlastními životy. Čím se chlubí Čenová? Tím, že denně slyší hymnu desetkrát, a tak se ji již mechanicky naučila?

A kdy se jí mají učit lidé, kteří se snaží přežít? Skutečnými vlastenci jsou naši vojáci a velitelé, kteří splnili svou povinnost, se ctí splnili svou povinnost v Sýrii a ochránili tak naši zemi na vzdálených přístupech a s minimálním krveprolitím. To byla volba skutečných vlastenců. Ne takových, kteří jsou za peníze ochotni lízat cokoliv a plazit se. „Co když dokážu vyhrát a na krk mi pověsí medaili?“ Čistokrevným psům také věší na krk známky. Takže jakou úroveň si vyberete? Tuto nebo přece jen rudou mašinu? V tom případě ale na olympiádu musí jet státní reprezentace.

Stát se toho vzdal, když ho tam nepozvali. A jak to řekl náš gosudar? „My nikomu bránit nebudeme.“ Prosím, učiňte svou mravní volbu a jeďte. Vyhovují vám ty podmínky, za kterých tam můžete jet? To je ale váš problém, a nemíchejte do toho stát. A ti úředníci, kteří… Víte, když bylo přijímáno to první rozhodnutí MOV o vyloučení naší reprezentace… Jednou Žirinovskij řekl na kanálu Rossia 24 takový vtip o záchodech. Kdy jeden Němec vypráví: „Má babička měla za Třetí říše tři záchody, ale když do Berlína vstoupila sovětská armáda, tak to stejně na žádný z nich nestihla.“

Když bylo přijímáno to rozhodnutí o vyloučení naší olympijské reprezentace, o vyloučení Ruska, přičemž nezákonné, ze všech hledisek nezákonné rozhodnutí, které by ale bylo možné rozporovat pouze v případě, že by naši sportovci projevili svůj občanský postoj, občanský postoj! Místo té ochoty plazit se před nimi po břiše za každou cenu. Tak aby to vůbec dokázali, na ty záchody se raději předem posadili.

Jenže Smirnov a Žukov jim řekli, že se nemusí obávat: „Neobávejte se ničeho, my uděláme vše, co je v našich silách, abychom Rusko ponížili.“ To je vše. Oni sami nečekali, že dosáhnou u našeho úřednictva takového výsledku. A jaký je teď úkol? Jednoduchý. Musíme se plně distancovat od té olympijské tématiky – jako stát.

A proto když Kolobkov, ministr sportu, mluví o odměnách, tak se dopouští vlastizrady. My se jako stát neúčastníme a v souladu s tím se nemáme co podílet na zajišťování cesty tam a tím spíše na odměnách pro ty, kdo tam něco vyhrají. A co na to Kolobkov:
„Přece nechceme, aby měl páníček výdaje.“ Vždyť tam bylo přijato rozhodnutí, že to Mezinárodní olympijský výbor bude sponzorovat cestu těch, které se tam rozhodne pustit. Jenže naši místní hned udělali úslužné pukrlátko: „Ne, to ne, pane náš a vládce, my to uhradíme z ruských zdrojů. A navíc ty, které shledáš největšími zrádci, odměníme.“

Takto by mohli jet sami a učinili by svou mravní volbu a teď, když se v tom angažuje stát, z nich dělají vlastizrádce. Jenže touto etapou si projít musíme. Státní mechanismus se musí vyčistit. Je třeba se vymezit, jaké hájíme principy, a očistit se. Naši dorůstající mládež musíme vést ke skutečným olympijským principům. Nevychovávat děti tak, aby se potom takto ponižovaly a ještě to považovaly za čest. Abychom nevychovávali lokajíčky, lidi s lokajským charakterem, kteří jsou někdy jako psi, čím těžší je trest, tím více se lísají ke svému páníčkovi.

Jen se podívejte, jak se chová sportovní společenství. MOV stále vše zpřísňuje, zpřísňuje, zpřísňuje… A oni se sklání stále níž a níž a jsou šťastnější a šťastnější. „Páníček na to má právo a my se k němu připlazíme za jakýchkoliv podmínek.“ Takto se má chovat olympijské bratrstvo? Sportovní společenství? Když jejich sportovního kolegu šikanují, potápějí a oni si ještě přisadí a jen se dál modlí ke svému páníčkovi.

Víte, je tu ta možnost, že by mohla jet státní olympijská reprezentace i s naší vlajkou. Ona existuje. Tuto možnost však naši sportovci vůbec neberou do úvahy. Oni všichni osobně činí svou mravní volbu. A ten postoj, který prezentoval kanadský biatlonový tým? Oni se rozhodli pro bojkot. Jenže to finále světového poháru přece nepovolovala žádná politická organizace. To byla dohoda na daleko vyšší úrovni.

A co proto následovalo? Další den v Kanadě havarovalo osobní letadlo, na jehož palubě se nacházelo 22 cestujících. Kanadské vedení okamžitě všechno pochopilo. To znamená, že se hned projevila politika, následovala korekce a vše je OK.

Jinou věcí je, že se ten boj mezi globální a státní elitou USA maximálně vyostřil. Už se s plnou silou přenesl i na ruské území v souvislosti s nadcházejícími prezidentskými volbami. Ovšem souhrn státní politiky, té vlastenecké, ne té kolobkovské, zparchantělé a vlastizrádné politiky,
ale normální státní politiky může za podpory nadnárodního řízení bez problémů…
Protože tu je jen jeden problém. Jinak může bez problémů zajistit přítomnost státní reprezentace v plném počtu. A potom to nebude MOV, kdo bude určovat, kdo a co.

My prostě podáme přihlášku a oni ji potvrdí. Bude to naše reprezentace, a pokud jim nebude prokázán konkrétní doping právě teď, a nebudou schopni prokázat nic takového ani v minulosti, tak nebudou mít právo je vylučovat ze soutěže. A jak je to teď? Co si kdo vyvzpomene, to také udělá. Koho se jim zachce, toho vyloučí, čí život se jim zachce zničit, tomu ho zničí. A co jejich sportovní bratři? Kde ti jsou? Už v roce 2016 měli protestovat kvůli olympiádě v Riu. Neudělali to. A teď se to už zase dotklo našich hokejistů, biatlonistů… A nic.

Neexistuje žádný organizovaný protest: „Pojďte je bránit! Tak máme tu stát či ne? Ať nám stát řekne, co máme udělat, abychom mohli semknuti bránit zájmy našeho státu a tím pádem i ty své sportovní.“ Dokonce si tu otázku takto ani nepoloží: „My nejsme státu ničím povinováni.“ Nejste-li vy ničím povinováni státu, ani stát není ničím povinován vám. A prodejní úředníci to zařídili tak, aby ta osobní hanba osobní volby každého, kdo se rozhodne na tu olympiádu jet za těchto podmínek, padla na Rusko.

A já opakuji, že z nás teď na Západě mají hlavu v pejru. Vůbec tam nevědí, co můžou od Ruska čekat: „Jejich sportovce ponižujeme, jak se nám zachce, pliveme jim do obličeje a oni se tomu ještě radují. To by znamenalo, že si s Ruskem můžeme dělat, co se nám zamane? Jenže ne. Jen se podívejte, co ruští vlastenci, ti skuteční vlastenci a vůbec ne za takové peníze, jaké kynou olympionikům, dokázali udělat v Sýrii? Jen si zkuste na Rusko zaútočit. V tom případě jsou tam ovšem ti sportovci naší pátou kolonou. Můžeme je tedy využít k tomu, abychom tam rozžehli požár občanské války. A hotovo. Ale jak si tam poradíme s tou občanskou válkou, když proti nám bude stát ruská armáda, která tak vítězně ukončila svou misi v Sýrii?”

A Západ neví, kudy kam. Neví. A na příkladech našich hrdinů, jako byl Alexandr Prochorenko, který na sebe v Palmýře navedl střelbu, to na jejich příkladech je třeba vychovávat dorůstající pokolení. Ne na příkladu Kovalčuka, který říká: „Připlazíme se k vám za každou cenu. Jen ať nás ponižují, jak chtějí To oni si myslí, že nás ponižují, ale my víme, že uvnitř nás někde něco je.“

Obchodují se svou ctí a svědomím? Bez problémů. „Chcete, abych byl patriotem? Tak si obléknu to správné tričko Za Rusko!“. A že díky tomu tričku ponížím Rusko jako stát? Že lidé budou poníženi těmi olympijskými hrami? A co já s tím?“

Takže zopakuji. Je třeba k těmto událostem přistupovat v klidu. Emocionalita ve vyjadřování je určena k tomu, aby lidem došlo, o čem tu mluvíme. Vůbec ne kvůli tomu, že by bylo zapotřebí dělat rozruch, poskakovat apod. Je třeba se dívat. Ten proces neproběhne rychle. Falešné autority se musí zhroutit.
A olympiáda je v tomto ohledu, to naše vyloučení z ní, darem z nebes.
– Sociální hygiena?
– Ano, to byl Shora spuštěn režim sociální hygieny, kdy všechny ty falešné autority předvedou svou ubohost. Až se stát a lidé očistí od takových falešných autorit… Dovedete si představit, jak čistý bude náš sport? Jak potom naše rudá mašina bude hájit zájmy lidí, a jak bude hájit zájmy sportovců?

30:30
Vy mluvíte o soutěžení sportovců za národní vlajku a hymnu, jenže nám píšou v komentářích, že jste nevzal do úvahy, že tak sportovcům vlastně do rukou dají prapor Ruské osvobozenecké armády. To je totiž dnešní vlajka Ruské federace, tedy Ruska. S touto vlajkou osvobozovali vlasovci tuto zemi od Rusů. Nebo můžete zohledňovat pouze události v supersystémech? Mohu vás ubezpečit, že tyto sportovce nevyslané Ruskem donutí vzít do rukou vlajku zrádců ROA. To je tak jednoduché, tak předvídatelné. I gosudar se skloní. A co mu také zbývá? On je přece veliký a odpustí zbloudilým duším. Nebude přece kvůli tomu výnosem měnit vlajku. Gosudar by ji změnil, ale korouhvičce je to jedno. Počkáme.

To je pouze jedna strana věci. A jak bych to řekl… Nesedím dost vysoko a nevidím dost daleko. Ten člověk rozmýšlí o vlajce, aniž má ponětí o tom, co vlastně heraldika znamená pro život států a národů. Jak jsou formovány státní vlajky a co znamenají. Z jednoho hlediska, jak jsem teď právě mluvil o režimu sociální hygieny, by bylo dobré, aby státní vlajku Ruska, kterou teď máme, dali do rukou těm lidem, kteří se rozhodli jet, aby s ní hrdě kráčeli při závěrečném ceremoniálu.

Fakticky jde o znehodnocení vlajky na úroveň hadru. Jedná se o urážku státního symbolu. Ale z vyšší úrovně a nehledě na to, že nepovažuji tuto vlajku za historickou ruskou vlajku, jako ji za takovou v podstatě nepovažoval nikdo z představitelů dynastie Romanovců, poslední carské dynastie… Tato vlajka se objevila za vlády Alexeje Michajloviče Tišajševa, otce Petra Alexejeviče, cara Petra I. Velikého. Právě za Alexeje Michajloviče bylo v řízení státu velmi mnoho takzvaných zahraničních odborníků.

Petr I. se jich postupně zbavoval, a také rozjel sociální výtahy, příkladem tomu je Menšikov. Ptáčata z Petrova hnízda přece není jen fráze, je to odraz fungování sociálního výtahu v dobách jeho vlády. A jakou měl vlajku Petr I. v Bitvě u Poltavy, kde porazil Karla XII.? Rudou. Rudou vlajku měl i Dmitrij Donský na Kulikovově poli. Rudou vlajku měl i Kutuzov u Borodina. A ta trikolora, kterou teď známe, se stala státní vlajkou po únorové revoluci. Sice na krátkou dobu, ale státní vlajkou tehdy byla. Mluvit proto o tom, že se jedná čistě o vlajku vlasovců, není mírně řečeno přesné.

Nicméně historickou vlajkou Ruska je rudá vlajka.
A kde se tedy vzala ta trikolora? Ta věc se má tak, že všechny ty trikolory se začaly objevovat za globalizace. Já jsem o tom celkem podrobně mluvil v několika pořadech Otázka-odpověď. Proto teď jen velice krátce. Když euroatlantický blok globálního prediktoru prostřednictvím vyvolání období zmatků v Rusku, likvidace dynastie Rurikovců a nastolení dynastie Romanovců, kteří byli absolutními chráněnci globalistů, dosáhl kontroly Ruska, byla tu zavedena trikolóra v barvách bílá, modrá a červená, která odpovídala podřízenosti a řízení ze strany euroatlantického bloku.

Mluvíme-li o bílo-žluto-černé vlajce, jedná se také o barvy globálního prediktoru, ale již euroasijského bloku. Jedná se o tandemový princip. To znamená, že nás střídavě vodí od jedné lži ke druhé Historická ruská vlajka je rudá a vždycky byla i bude. Ale v dané etapě rozvoje státu, když jsme se v roce 1991 vzdali své suverenity a přijali podřízenou roli, pamatujete na kozyrevskou politiku? Řekněte, jaké zájmy budeme mít? Nám opět dali tuto vlajku, jako znamení naší úrovně suverenity. A teď je naší státní vlajkou tato.

Chceme-li získat suverenitu v plném rozsahu, tak my sami nemáme právo urážet vlastní vlajku, ponižovat ji. Jsme povinni nést ji hrdě, stejně jako ji nesou na přehlídkách vojáci naší ruské armády. Až si budeme vážit vlastního státu, ať už má momentálně jakoukoliv vlajku, až budeme projevovat svou konceptuální vůli, až budeme uplatňovat globální politiku, tak se sami rozhodneme a vrátíme se k historické ruské vlajce, k té rudé. Ale až tehdy, kdy na to budeme připraveni.

Teď tato vlajka vypovídá o tom, že nemáme plnou státní suverenitu. A budeme-li my sami tuto vlajku ponižovat, tak nemůže být ani řeči o nějaké obnově naší suverenity. To není žádná čest a hrdost někde uvnitř, která není vidět, chápete? Nikdo ve světě si nebude vážit vaší vlajky, jestliže si jí nevážíte vy sami. To, co ví pár lidí, kteří realizují globální politiku a řídí z úrovně konceptuální moci, není dostupné davu, není dostupné obyčejným lidem. Proto je nepřípustné ponižovat vlastní symboly.

Ano, já nepovažuji dvouhlavého orla za symbol Ruska, jenže v současnosti je to ruský erb, a proto je nepřípustné ho ponižovat. Potom budeme moci tento erb změnit, ale zákonodárně a bez jakýchkoliv otřesů. Dokážeme to udělat až tehdy, kdy dosáhneme vlastní suverenity. A to můžeme udělat až si této vlajky, která je dnes bílo-červeno-modrá, tedy bílo-modro-červená, budou vážit na celém světě, až ji na celém světě budou vnímat jako vlajku vítěze.

A potom skutečně už nebude důležité, kdo nám ji vnutil a za jakých podmínek. My jsme si tím už prošli, překonali jsme to a skutečnost, že je teď plánovaná provokace, je právě tím ponižováním státní vlajky a snížením mezinárodní prestiže Ruska. To je oč tu jde.
A oni plánují ji hrdě nést. Někdo vám shora hodil hadr a vy máte říci, že nikdo, kromě ruské vlády, nemá právo určovat kde, a jak bude tato vlajka vlát, na čem bude stát.

Kdo je ten Mezinárodní olympijský výbor, aby měl právo nakládat s naší státní symbolikou? Když vycházíte z toho, že nám to možná dovolí…?! Tak nemůže být ani řeči o nějakém státě a jeho suverenitě. Potom vám bude stačit jakýkoliv hadr.

40:23
Vy jste prakticky odpověděl ještě na jednu otázku od Kirilla, který píše následující: Vy i vlastenci zastáváte podivný postoj s ohledem na tu olympiádu. Jet tam s ruskou vlajkou na tu podplacenou americkou show monster vypěstovaných v laboratořích dopingem, zatímco naši sportovci dopovat nesmějí, s podplacenými americkými rozhodčími, je normální a není to pro naši zemi potupné. Když však na stejnou show pojedeme bez vlajky, tak to potupné je. Co je potupného na tom, když neutrální sportovci seberou první místa a medaile americkým kyborgům? Možná by bylo lepší přestat se všemi těmi hrami od okamžiku, kdy začala být zřejmá celá ta prohnilost situace okolo MOV a dalších orgánů a jejich prodejnost? A máme-li tam jet kvůli navazování kontaktů s normálními sportovci ze všech států světa, tak proč je tak principiální trvat na ruské vlajce?

Ještě jednou. Jedou tam státy se svými státními vlajkami. Jedou tam jejich státní reprezentace. No, a když je Rusko jako stát z olympiády vyloučeno, tak tam státní vlajka nemá co dělat. Jestliže neutrální sportovci seberou někomu medaile, ať je jim přáno. Když vás však bez důkazů obviňují, že dopujete, dělají z vás malomocné, lidi desáté kategorie, nebo ještě horší, tak co to má být? Jak můžete jet? Když reprezentujete stát, tak ano. Když tam pojedeme se státní vlajkou, ať už o ní ví kdo chce, co chce, protože ten okruh lidí řídící svět z nadnárodní úrovně je úzký, půjdeme tam se svou současnou vítěznou vlajkou a budeme reprezentovat stát.

Přijdeme tam s tou vlajkou a také s ní hry opustíme, nikdo nám nebude nic diktovat. Co se týká her, tak všechny ty hry se staly možné a byly pořádány pouze za aktivní účasti všech ruských sportovních úředníků, i těch ostatních. Mám na mysli i úředníků mimo sport. Mnozí úředníci mimo sport se na tom také podíleli. A jen kvůli tomu, aby vyvolali situaci, za které by bylo možné ponížit Rusko a ruskou vlajku proměnit v hadr.

Jestliže tam ti sportovci pojedou, tak je nutné jim rovnou říci: „Lidi, jestliže jste při zahájení olympiády pochodovali bez ruské vlajky, tak buďte tak hodní a po dobrém se bez ní obejděte i při závěrečném ceremoniálu. Byla to vaše mravní volba. Náš státní symbol vás špinit a ponižovat nenecháme.“ Takový musí být státní postoj.

43:27
Přejdeme k další události. Minulý týden se konala další Putinova tisková konference s novináři z našich regionů i ze zahraničí. Hlavní otázka návštěvníků našeho webu s ohledem na ni byla následující.
Anatolij píše: Zdálo se to pouze mně jako obyčejnému občanovi nebo snad všem? Že ti takzvaní novináři asi nic neslyšeli o kultuře chování a úctě k jiným lidem? Mám na mysli způsob, jakým proběhla tato konference a jmenovitě překřikování Putina při odpovědích apod. Jejich zahraniční kolegové asi byli, mírně řečeno, v šoku nad takovým chováním, obzvláště Číňané. Také jsem z toho měl dojem, že pro ně nebylo až tak důležité uslyšet odpovědi gosudara, jako položit mu svou otázku! Možná by se šéfové těchto dárečků měli chopit jejich výchovy s ohledem na etiku, normy chování a úctu, protože jsem se při pohledu na ně opravdu musel stydět.
A také Timur píše, že kvalitou hlavních otázek se daná beseda s novináři moc neliší od svých dřívějších analogů. Povšimnul jsem si něčeho jiného: chování novinářů, které bylo prostě hulvátské. Neustále skákali Putinovi do řeči neponechávaje ho dokončit odpověď na již položenou otázku. Putin byl neustále nucen zástupce médií uklidňovat. Vždyť ti novináři odrážejí náladu ruské „elity“. Je možné se soudě podle té tiskové konference domnívat, že v ní vládne panika a zmatek?

Úplně tak to není, ale ta situace je dost závažná. Co je nutné poznamenat k té tiskové konferenci? V minulém pořadu se mě ptali, zda to není jen v našich představách, že Rusko má ve světě nějakou váhu, že to jsou jen naše přeludy, apod. Vždyť tu máme supersvětovou velmoc, prezidenta všehomíru, prezidenta celého světa, kterým je Petr Alexejevič Porošenko a Ukrajina. Kolik zahraničních korespondentů se účastní jeho tiskovek? Tady se sešel celý svět!

Každá další Putinova tisková konference trhá rekordy svou účastí a počtem akreditovaných. Tentokrát tam bylo akreditováno 1640 novinářů. Bylo tam zastoupeno 1640 různých vydání z celého světa. A proč? Protože pro svět je velice, velice důležité, co řekne ruský gosudar. Odvíjí se od toho mnoho směrů v globální i vnější politice a dokonce i ve vnitřní politice těch států, které pokládají dané otázky. Ty otázky jsou velice závažné.

Co k tomu mohu říci? Dmitrij Sergejevič Peskov vedl tuto tiskovou konferenci velice profesionálně. Co mám na mysli? Tato tisková konference je tím nejunikátnějším případem, kdy mohou korespondenti místních vydání položit otázku prezidentovi. Jen jednou za rok! A Dmitrij Sergejevič Peskov se postaral o to, aby hlas hlubokého vnitrozemí a vzdálených oblastí nebyl slyšet. Dával slovo především a výlučně jen stálému prezidentskému novinářskému týmu. Tedy těm novinářům, kteří i tak komunikují s prezidentem, a jejichž otázky jsou předvídatelné.

Ředitel kombinátu rybného průmyslu likvidovaném vládou domohl se informovat Putina pouze z postavení novináře
Putin tu konferenci nepořádá jen tak. Pro něj jsou otázky ze vzdálených oblastí principiálně důležité, pro něj je to zpětná vazba, informující ho o stavu objektu (řízení). A tento objekt se nachází v natolik kritickém stavu, že ředitel kombinátu, aby mohl položit otázku státní důležitosti o likvidaci rybného průmyslu v Rusku, kterou realizuje ruská vláda pod vedením Medvěděva, Medvěděv a jeho vláda plánovitě likviduje rybný průmysl v Rusku, aby se vůbec dostal k prezidentovi a mohl ho o tom informovat, provedl úhybný manévr a udělal ze sebe novináře.

Napsal pár článečků, získal tak „potvrzení“ že je novinářem a dostal se tam jako zástupce daného vydání. Jiné cesty nebylo. A teď si přestavte tu situaci… Měl štěstí, svou otázku položil. A teď si představte jak nezdravá je situace ve všech regionech. Proto tyto novináře opravdu moc nezajímalo, co Putin odpovídá ostatním, protože vlastní problém je bolestnější. Oni chtěli položit svou otázku a přitom viděli, že prezidentskému týmu novinářů slovo dávají a je ze vzdálených oblastí ignorují, aby neměli možnost své problémy prezidentovi sdělit.

Myslíte si, že to Dmitrij Sergejevič dělal neúmyslně? Povšimli jste si, jaké pozadí bylo za prezidentem? Vždy bylo modré, proč teď bylo oranžové? Požár? K jakým u nás došlo revolucím?
– Á, oranžovým.
– A co naplánovala státní „elita“ USA ve spojitosti s volbami ruského prezidenta?
Delegitimizaci, „oranžovou“ revoluci a občanskou válku, delegitimizaci voleb.

Takže nebudu komentovat jednání tiskového mluvčího prezidenta, ale ta situace je VELICE závažná. Je kritická.
A vy říkáte: „Putinův tým a jeho okolí…“ S kým musí Putin spolupracovat? Jak je nucen získávat informace ze zpětných vazeb? Putin má pouze jednoho spojence – ruský národ.
Úřednictvo… Jen se podívejte, jak proběhla ta tisková konference, co dělá minstr sportu, jak sráží Rusko, jak zrazuje ruské zájmy. Napřed zrazoval jeden, teď to dělá druhý. Cožpak u nás proběhla stavba kosmodromu Vostočnyj bez problémů?

Nějak není nic slyšet o nových vítězstvích a úspěších Dmitrije Olegoviče (Rogozina). Já jsem o nich nějak nic neslyšel. Kde je Dmitrij Olegovič, tam je vždy absolutní fiasko. Vždy jen fiasko! To jen ve Twitteru vždy vítězí. A takto je to možné vypočítávat prakticky ve všech směrech. Ta situace je velice, opravdu velice závažná.

Ale ti soudruzi, kteří plánují občanskou válku a „oranžovou“ revoluci se mýlí.
Trump volal Putinovi a Putin zavolal Trumpovi a ve výsledku se zhroutila jedna z největších provokací, kterou státní elita USA zaplánovala proti Rusku. A globalisté se postavili na Putinovu stranu, a to s plnou silou. Svědčí o tom návštěva Vladimira Vladimiroviče na základně Chmejmim (Hmímím).
Takže Dmitrij Sergejevič „takto“ tu konferenci řídil nadarmo. Dělal to nadarmo.

51:58
A dále je tu otázka. Vlastně vás prosí okomentovat odvážnou Putinovu návštěvu Sýrie na té letecké základně v Chmejmim 11. prosince. A v souvislosti s tím také jeho rozhodnutí o stažení našich vojsk. No a potom jeho další návštěvu Egypta a Turecka.

Zde je třeba upozornit na následující okamžiky. Samozřejmě, že jsou ty návštěvy samy o sobě velice významné. Bylo to takové bleskové turné, při kterém byly řešeny úkoly. Cíle tohoto turné v podstatě předznamenávají změnu politiky států, kam jel, které navštívil. A to nejdůležitější. Mnozí asi zaznamenali, že Putin navštívil tu základnu Chmejmim a osobně poděkoval vojákům a jejich velitelům, kteří bránili Rusko na vzdálených přístupech k němu, a povedlo se jim to opravdu s minimálním krveprolitím.

Zachránili naši zemi před vpádem nepravidelné armády USA. Ať už o tom kdokoliv tvrdí cokoliv. Možná opět jen tak pomlouvám, a žádný důkazy o tom nejsou? Mluvil jsem o globálním prediktoru, že globální elity teď kopou za Putina. A proč jsou na jeho straně? Protože nemají na výběr. Světovou civilizaci je možné zachránit, pouze podpoří-li Rusko. Kdyby podpořili státní elitu USA, tak by tím řezali větev, na které sedí civilizace. Všechno by se zhroutilo, všichni by zahynuli.

A proto ať už si to přejí či ne, Putina podporují. A proto také, ať už si to přejí či ne, tu bude i spolupráce mezi Putinem a Trumpem. Já neprojevuji svou podporu Trumpovi, jak mě tam na začátku obviňovali. Víte, je to tak, že řídit je možné pouze reálně existující objekty nebo procesy. A jak hlásá pravidlo Dostatečně všeobecné teorie řízení. Existuje-li iluze procesu nebo objektu řízení, může mít ten, kdo řídí, iluzi řízení těchto procesů.

Výsledek takového iluzorního přístupu však bude vždy objektivní a může mít tragický charakter a tragické následky jak pro toho, kdo řídí, tak i pro lidi, kteří jsou mu podřízeni. Proto je vždy nutné vidět proces řízení a objekt, se kterým se střetáváte, v celé jeho plnosti, ať už si osobně přejete vidět cokoliv. Když já mluvím jinak než všichni polithňupové okolo, tak je to problém těch polithňupů, kteří nechtějí reálně hodnotit stav řízeného objektu a reálný průběh řídícího procesu.

Oni se jednou chytili Clintonové a státní elity USA a pokračují ve stejném duchu dál. Je ale třeba vidět, jak se věci reálně mění. Jestli se někomu zdá, že projevuji podporu Trumpovi, tak je to chyba. Já jen mluvím o tom, že musíme reálně hodnotit všechny události. Jestliže se tedy Trump nachází v nějakém postavení, musíme mluvit o tom, v jakém je postavení. Všichni…

Před zvolením Trumpa mi jednou v jednom rozhovoru řekli: „On už teď jasně vyhrává, má více než 90%, je už vítězem.“ Já jsem řekl: A kdo to tvrdí? Noviny hlavního proudu? Tak tyto noviny nečtěte.
– Jiné nejsou.
– Jiné nejsou? Tak nečtěte žádné. Sami sledujte procesy řízení, sami a vyhodnoťte je. Vždyť proč se pořád spoléháte na cizí hlasy?

A potom zase že prý to vítězství Trumpa bylo neočekáváné. Jak neočekávané? Nečekané bylo to, že potom Clintonové připočítali 2,5 miliónů hlasů, a že prý jí volilo více lidí, to je ale lež. A ta lež se dá lehce vyvrátit, když se podíváte na dynamiku hlasování. Po skončení hlasování nikdy nemůže zůstat tolik nezapočítaných hlasů. Skončilo to, jasně prohrála, začali uvádět konečné výsledky, a potom se najednou objevily nezapočítané hlasy. A rozjelo se to.

Dovolili jí připsat si o něco více hlasů, ale ne 2,5 miliónů! Přehnali to, protože všude měli na příslušných místech své úředníky.

Globalisté teď nemají na výběr, nezbývá jim než pomáhat Putinovi. A co se dělo dál? Putin který, jak si všichni správně povšimli, osobně přijel… Sovětské vedení přece nejelo přivítat… Ani nemluvím o tom, že by jelo do Afghánistánu, nepřijelo přivítat stahovaný kontingent vojsk ani na sovětském území. Bylo jim to lhostejné. Byli jsme to sice my, kdo je tam vyslal, a co z toho? Budeme tvrdit, že jsme to my nebyli.

Putin je čestný ve vztahu ke všem účastníkům procesu. On nikomu nelže. Nelže těm, kteří mu do určité míry pomáhají, ani těm, kteří v jakékoliv míře pracují proti němu a tím pádem i proti Rusku. A ve svém projevu tam Putin řekl velice zajímavou frázi.
Řekl: „Jestliže teroristé opět pozvednou hlavu, tak na ně zaútočíme takovým způsobem, že něco takového doposud nezažili.“

To je velice zajímavé. Co že to je za útoky, s jakými můžeme přijít proti teroristům, že je ještě nezažili? Vždyť jsme po nich stříleli všemi možnými raketami, likvidovali je všemi možnými bombami. Možná tedy máme ještě něco? Jaderné zbraně proti nim přece používat nebudeme. Putin však nikdy nic nepronáší jen tak. Putin to tedy řekl, ale soudruzi to úplně nepochopili.

Přestože se přitom opíral o předchozí informační práci umožňující všem pochopit, jací že to teroristé mohou opět pozvednout svou hlavu. 14. listopadu Russia Today celému světu oznámila: Ruské ministerstvo obrany informovalo o faktech vzájemné součinnosti ISIL a koalice USA v Sýrii.
To bylo 14. listopadu.
Což znamená, že jestliže se jedná o součinnost, zlikvidovali jsme zatím jen teroristy v poli, tak jací zase mohou pozvednout svou hlavu? Pouze ti, kteří ještě s plnou silou nezakusili naše útoky na své základny. A o jaké jde základny?

Jenže naši partneři to takříkajíc nepochopili a rozhodli se trochu si zadovádět. A tak slova našeho gosudara znovu vysvětlilo ruské ministerstvo obrany. My totiž máme takový diplomatický orgán. Pamatuje si na ten vzorec 2+2 používaný v diplomatických vztazích s jinými státy?
A 16. prosince ministerstvo obrany Ruské federace informovalo, že na jedné ze základen USA instruktoři z USA připravují bojovníky ISIL pro boj se syrskou armádou. A bylo toho ještě více. Z těchto bojovníků USA formuje novou syrskou armádu.

To znamená, že je ISIL přeskupován přímo na základně USA. A já se ptám: Kampak asi poletí naše Kalibry? Jestliže teroristé opět pozvednou svou hlavu?
My přece nemůžeme připustit, aby tito teroristé znovu válcovali Sýrii. To znamená, že bude nutné je zlikvidovat přímo na jejich přípravné základně, a že se úplnou náhodou jedná i o základnu USA, nezákonně rozmístěnou na syrském území, bude prostě úplná náhoda.

A ještě něco tu mám. Byli jsme v Turecku, že? Turecké noviny Yeni Safak informují, že několikrát zlikvidovaný šéf ISIL al-Bagdádí se nachází na stejné základně, na vojenské základně USA. No né, to je ale zajímavé. Ovšem říkají, že prý je tam uvězněn. Musí to přece nějak vysvětlit, když ho tam někdo viděl. A jestliže tam je, tak musí přece být zlikvidován. No co se dá dělat, a když jsou pro USA ztráty civilistů pouze vedlejšími ztrátami, mohou být pro Rusko američtí vojáci také takovými ztrátami. A oč se vůbec jedná?

Neví se, kde je 44 tisíc vojáků USA
Víte, tuhle Trumpa informovali, že 44 tisíc vojáků USA je vedeno na výplatní listině a dostává mzdu, ale kde se nacházejí, není známo. Prý někde plní nějaké úkoly, ale není známo kde. Kolikrát už jsem o tom mluvil? Že tu nepravidelnou armádu ISIL je zapotřebí někým doplnit? A neustále posloucháme, že USA mají problém tady a onde, Arlingtonský hřbitov se rozrůstá, a některé tam ani nemohou pohřbít, protože z nich nic nezbylo.

Neví se, kde je 44 tisíc vojáků. A ty bojovníky trénují a formují z nich jednotky, které zaútočí na Sýrii, na americké základně! To jsou věci! V USA došlo k teroristickému útoku, podivnému, velice podivnému. Ve výsledku toho teroristického útoku byl zraněn sám terorista a pár lidí. Za to však ten terorista díky tomu útoku mohl říci vše potřebné, že je z ISIL.

V Petrohradu byla zlikvidována velice důležitá jedna z buněk ISI
No a hned tu máme důvod pro spolupráci amerického vedení a státu s ruským vedením a státem proti ISIL. Tato výměna informací vedla k tomu, že jedna z buněk ISIL byla zlikvidována. A mimochodem velice důležitá. Všichni, kteří se pokouší něco si navymýšlet o té skupině, která byla odhalena v Petrohradu, ať si uvědomí, že k tomu došlo ještě před výbuchem a v plné spolupráci s vedením USA.

To znamená, že státní elitu USA, která naplánovala tyto výbuchy, dostali do určité pozice. To znamená, že se jim nic nepovede. Dříve než se zúčastní činnosti vedené proti Rusku, organizace oranžové revoluce, ať popřemýšlí o Putinových slovech, že jestliže někde teroristé pozdvihnou hlavu, my na ně zaútočíme. USA to vzaly na vědomí. Mám na mysli jako stát.

01:04:29
Ještě pár otázek k Sýrii od Michaila Medvěděva. Vysvětlete prosím vyjádření Angely Merkelové z 11. prosince 2017, ve kterém prohlásila, že Rusko je silou formující mezinárodní řád a uvedla jako příklad situaci v Sýrii. Citát: „Vidíme Rusko, které chce být silou formující světový řád a jestliže se podíváme na Sýrii, tak takovou silou je.“ Konec citace. Na pozadí vyjádření lídrů jiných států o válce v Sýrii, a jejich přisvojování si vítězství v Sýrii, to zní opravdu velice podivně. Je to tak, že na Západě mají ve zvyku přisvojovat si cizí vítězství. A konkrétně Trump řekl, že to oni v Sýrii zvítězili.

To je úplně normální. Podle jejich logiky je to úplně normální. Jenže dokud budeme mít takové sportovce a dav s takovým postojem, že polezou po kolenou, a budou ochotni se neustále ponižovat, to k těm sportovcům, ano? Tak to vždy bude pro ně odůvodněním. Vždyť jak takoví pancharti mohli někde vyhrát? Nemohli, to my jsme ti silní, to my jsme zvítězili. Jen se podívejte na jejich sportovce, na olympiádu a musí vám to být jasné. A tím se to zastírá.

Ten problém je jinde. To opět k té otázce, zda je Ruskou tou silou, bez které mohou být řešeny mezinárodní problémy. Ne, mezinárodní problémy nemohou být vyřešeny bez Ruska. A to, co řekla Angela Merkelová, přece neřekla jen tak sama od sebe. Německo je okupované Spojenými státy a všechna vystoupení kancléřky jsou reglementována z Washingtonu. Otázkou pouze zůstává, zda to nařídila státní elita nebo globalisté. V daném případě na vztek státní elitě USA, která si připisuje vítězství, zaznělo prohlášení, že to bylo Rusko.

Jde o upevnění postavení Ruska. A s tímto postavením Ruska nic nezmůžou, protože Rusko je ten hřebík, na kterém visí světový řád, řád ve světě. Bude-li oranžová revoluce, všechno se zhroutí a sesype. Írán vůbec není připraven být centrem koncentrace řízení a Saúdská Arábie přichází o řízení islámského světa. Čína je relativně připravena být centrem koncentrace řízení. USA se jako centrum koncentrace řízení prostě hroutí a přišly už prakticky o všechno. Není možné se chovat tak, jak to dělají USA. Tím jenom všude přicházejí o svou autoritu.

USA zaútočily na Sýrii raketami, ano? Válka v Sýrii, napětí v Koreji. Já jsem hned řekl, že žádná válka nebude. To vyvolávání napětí díky Koreji je maximálně vypilováno, a tak přesměrovali pozornost na Koreu. Tam to hezky rozehráli a polithňupové se toho chytli, že prý bude válka. Teď se vše zase soustředilo na Blízký Východ a co s Koreou? Státní tajemník Tillerson teď říká, že jsou připraveni jednat s Koreou bez předběžných podmínek.

A představitelka státního departmentu Heather Nauertová hned prohlásila, že mluvit o takových jednáních je předčasné, protože ani Korea k nim není připravena. Trump se obrátil na Rusko: „Možná byste mohli dělat prostředníka?“ A hned začala pracovat společná komise KLDR – Rusko. Takto je to se vším. Když se však lidé dívají na ty polithňupy, kteří běhají z pořadu do pořadu, a jsou šťastní, že se tam mohou předvádět, protože se mají ty největší za borce… Jenže lidem už vše začíná docházet. A to hlavní?

Ve vedení států pochopili, že USA jako supervelmoc splaskly, že už nedokážou ve světě hrát hlavní roli. Takže je třeba navazovat vztahy s tím, kdo má potenciál v řízení světa. A to je Rusko. Proto globální prediktor vychází Rusku vstříc, protože potřebuje, aby Rusko řídilo v zájmu globálního prediktoru. Dokud je Rusko zranitelné, potřebuje s něčím pomoci, jak to také globální prediktor dělá. Problémem jen zůstává, jak nad ním vyhrát. Ale to je běžná politika.

Nad globálním prediktorem je možné vyhrát bez podvodů. Jakmile začnete lhát a vytáčet se, znamená to konec, prohrajete. Musíte postupovat čestně, jako to dělá Vladimir Vladimirovič Putin. Ten pracuje čestně. Proto si ho váží i globalisté, pomáhají mu, a jemu se vše daří.
A když se vrátím k Pjotrovi Alexejevičovi a Ukrajincům, kteří sice vykopali Černé moře, ale nějak nikdo nemluví o tom, že by Ukrajina byla nějaká supervelmoc, a síla, bez které by nebylo možné ve světě nic vyřešit.

Takže že ze strany Merkelové jde o signál pro ty, kteří si usmysleli zařídit oranžovou revoluci tady v Rusku. Tedy neusmyslili, ale pokoušejí se hrát podle pravidel státní elity USA a přivést vše k oranžové revoluci. Merkel jim fakticky vzkázala: „Pánově, zklidněte se. Pánem není ten, kterému vy sloužíte. Tomu vašemu v nejbližší době zlomí vaz.“

To byla pro dnešek poslední otázka.
Dnes jsme opět začínali tou otázkou o olympiádě. Zdálo by se, že vše je přece tak jednoduché, že je to jednoduché. Jenže jednoduché je to jen tehdy, víme-li, jak jsou řízeny sociální supersystémy. Kdy jsou jasné mravní standardy, kterými se člověk řídí. Když se tyto dva prvky sloučí, tak je hned vše jednoduché. Jeden sportovec prohlásí, že za takových podmínek nepojede, protože to ponižuje jeho lidskou důstojnost a ostatní bez ohledu na to, že MOV neustále zhoršuje podmínky, říkají: „Nu což, zase nás ponížili, s tím se nedá nic dělat, stejně musíme jet. A že zase někomu dalšímu zničili kariéru i život? Hlavně že ne mně. Musíme jet!“

Oč zde tedy jde? Aby každý člověk byl konceptuálně mocný a věděl, jak jsou řízeny sociální supersystémy. Každý člověk musí znát Koncepci sociální bezpečnosti a Dostatečně všeobecnou teorii řízení. Potom budete konceptuálně mocní a dokážete uplatňovat princip: Znalosti znamenají moc.
Až tohle dokážete uplatňovat, až vezmete do svých rukou znalosti i moc, budete konceptuálně mocní, když to neuděláte, budou vás dál vodit za nos. A abyste si zajistili mírové nebe nad hlavou, abyste nedopustili rozpoutání delegitimizace prezidentských voleb v březnu roku 2018 a následné rozpoutání občanské války v létě roku 2018, abyste si zajistili mírové nebe nad svou hlavou i nad hlavou své rodiny, svých dětí, musíte vědět, jak jsou řízeny sociální supersystémy a být konceptuálně mocní.
Čtěte tlusté knihy vnitřního prediktoru SSSR. Osvojujte si znalosti. Berte moc do svých rukou. Buďte šťastni. Přeji vám mírové nebe nad hlavou.

Video si môžete pozrieť tu:

ZDROJ >>

Komentujte :)