Gorno-Ajtajsk 23. augusta 2018 (HSP/Foto: Screenshot YouTube)
 
Ruský politolog Valerij Pjakin sa zúčastnil seminára v Horskom Altaji /Južná Sibír/, kde mal niekoľko prednášok. Počas jednej z nich odpovedal na otázku diváka, ktorý sa pýtal na predaj štátnych cenných papierov ruským ministerstvom financií. Má iný názor, ako väčšina ruských médií a analytikov.  Prepis tejto prednášky Valerija Pjakina bol zverejnený v češtine na portáli leva-net.webnode.cz

Na snímke ruský politolog Valerij Pjakin

Otázka: Valeriji Viktoroviči, mohu k tomu mít dotaz? Nedávno jsme se přece naopak zbavili velkého množství amerických cenných papírů, takže jsme spadli na třicáté třetí místo mezi státy financujícími americkou ekonomiku. O dost jsme poklesli.
Odpoveď Valerija Pjakina: To je pseudovlastenecký pohled na tuto věc. Oč jde? Když vytváříme rezervy, o kterých jsem mluvil, tak mají dvojí podobu. Nakupujeme „treasures“ včetně nějakých těch akcií a nakupujeme valutu.
Ta valuta není ničím jiným než řezaným papírem, protože není absolutně ničím zajištěná. Soukromá korporace FED natiskla tyto papírky a žádnou odpovědnost za ně nenese. Když se promění v bezcenné cáry papírů, tak nikdo za nic neodpovídá.
Jakékoliv „treasures“, akcie vám umožňují řídit ve světě ekonomiku a politiku. Protože za státní cenné papíry odpovídá stát svým majetkem. Proto je potom možné díky nim prosazovat nějakou politickou linii, použít je jako vlivovou páku při dvojstranných jednáních s USA:
„Když podniknete tento krok, tak se naráz zbavíme vašich „treasures“ a váš trh se zhroutí, váš úvěrový rating se rozsype, vaše papíry se znehodnotí. Pojďme se tedy raději dohodnout, abyste postupovali jinak.“
A jestliže se USA zhroutí, tak nám zůstanou v ruce tyto papíry, a my je můžeme předložit a kompenzovat si je nějakým jejich majetkem, nějakým vlastnictvím, tedy nějakými zdroji. Vezmeme si to jako jejich zajištění. A když budeme mít v ruce jen dolary, jsme namydlení. USA se zhroutí a konec.
Jestliže máme v ruce „treasures“, akcie, tak můžeme s minoritními hráči, s těmi malými státy, jejichž hlas není vůbec slyšet, můžeme jim navrhnout nějaké formy spolupráce, a podmínit je tím, že budeme všichni jednotně vystupovat při jednání s USA, abychom se domohli toho a toho: „Podepište, že nás v tom politicky podpoříte“
Vážnost toho souhrnného balíku se prudce zvýší, my ji tak navýšíme a budeme mít lepší základy pro jednání. To znamená, že jde o základ jak pro dvojstranné vztahy, tak i pro zorganizování mnohostranných vztahů. Navíc můžeme naše dvojstranné vztahy s jinými, těmi třetími státy postavit na tom, že máme tyto „treasures“, které jsou v podstatě…
Ta situace je taková, že když už je máme, tak jsme si je mohli nechat a vůbec tu věc zatím neřešit. Mohli jsme mít úplně jinou výchozí pozici pro jednání s USA a své rezervy vytvářet ve zlatě a dalších vzácných kovech, tedy v drahých kovech, kam patří vzácné kovy, nebo jako Čína jeden čas jednoduše do barevných kovů. Vykupovala po celém světě hliník a měď a uskladňovala si hotová pole hliníku a mědi.
Ať už se stane cokoliv, tohle jí zůstane, nějakou cenu to má, dá se to použít ve výrobě, jedná se o reálný produkt, není to žádná virtuální ekonomika, je to něco reálného. Jde o výrobky, na které byla vynaložena elektrická energie, takže to nejsou žádné levné věci.
Takže máme-li „treasures“, je to základ pro dvojstranná jednání s USA, i pro mnohostranná jednání se zapojením více států. Můžeme na tom postavit dvojstranná jednání, či dvojstrannou souhrnnou politiku společně s třetími státy při jednání s USA.
Když ty papíry nemáme, tak také nemáme žádnou vlivovou páku na politiku USA.
A co tedy udělal náš ministr financí Siluanov? Prodal cenné papíry, které byly zajištěné státním majetkem USA a navíc se slevou, takže USA už jen na tom zase něco vyzískaly, za dolary, které jsou pro nás mrtvým kapitálem, který není konvertován ani využit v ekonomice, protože vytváříme rezervy zlata a valut a to nejen v linii státu, ale ještě v linii ministerstva financí. V tomto ohledu už mluvíme prostě o gigantické částce.
Jen si to vezměte, podle některých odhadů činí částka takto zabetonovaných peněz, které nebyly puštěny do oběhu, osm biliónů euro.
Osm biliónů euro naše vláda nepouští do oběhu a ještě nám tvrdí, že v penzijním fondu nejsou peníze, a tak vydrbeme rychle zase s lidmi. Siluanov tedy odebírá ty peníze z prodejů a ukládá je tímto způsobem. To znamená na zajištění americké ekonomiky, což nijak nepřispívá k zajištění té naší.
Dokonce se ty peníze ani neukládají do našich rezerv zlata a valut. Je to aktivum ministerstva financí, na kterém sedí jako žába na prameni. Takže tím krokem, kdy se zbavil cenných papírů zajištěných státním majetkem USA, nezískal vůbec nic!
Navíc připravil Rusko o vlivovou páku na USA díky vlastnictví těchto „treasures“. Takže…
A my se tu bavíme o suverenitě, když nedokážeme ani zformovat takovou vládu, která by bránila naše zájmy. A proč to nedokážeme? Přece nám vtloukají do hlavy, že každý prezident je děda Mráz, Santa Claus, který tahá z pytle všechny zdroje a využívá je, jak se mu zachce. Máchne kouzelnou berlou a všechno se z ničeho nic objeví.
Možná by se ti lidé měli podívat, jak vypadá reálný svět? Aby uviděli, co se děje s těmi prezidenty, kteří hájí zájmy svých států. Jak skončil generál De Gaulle? A jak Muammar Kaddáfí? A takových příkladů různých způsobů jejich odstranění je možné předložit mnoho. Jenže výsledek je vždy jeden a tentýž. Stát, který se vzdal své suverenity, ji zpět získávat bude velmi dlouho. A zde je nejdůležitější nenechat se strhnout do války, protože v první řadě musíme zabránit právě válce.
A naši suverenitu zaprodali už velmi dávno, hned po Stalinově smrti. Mluvil jsem o tom v pořadu Otázka-odpověď, jak okamžitě poslali naši loď, aby se účastnila přehlídky na počest korunovace ve Velké Británii, a jak tam v roce 1956, dříve než došlo ke všem těm událostem, pobýval sám Chruščov, ve Velké Británii.
Video si môžete pozrieť tu:

 
 
 
Príspevok Valerij Pjakin: „Predsa nám vtĺkavajú do hlavy, že každý prezident je dedo Mráz, ktorý ťahá z vreca všetky zdroje a využíva ich, ako sa mu zachce“ zobrazený najskôr Hlavné správy.