Moskva 14. júla 2018 (HSP/Foto: Screenshot YouTube)
 
Valerij Pjakin v najnovšej relácii komentoval konanie francúzskej prokuratúry, „nočnú moru“ pre Európu kvôli Trumpovi a Putinovi, pozitívne zmeny v OSN, postoj Orbána voči Rusku, vzťah verejnosti voči Putinovi v Rusku a vo svete a aktuálne dianie vo svete. 

Na snímke Valerij Pjakin

Ponúkame našim čitateľom videozáznam tohto rozhovoru a jeho prepis. Český preklad bol zverejnený na portáli http://leva-net.webnode.cz. Preklad relácie do češtiny – Irena Aneri.
 
00:34
A náš dnešní pořad zahájíme rozborem události, kterou jste vy, Valeriji Viktoroviči, zvolil sám. Co je to za událost a proč vás zaujala?
Ta událost, o které bych teď chtěl mluvit, na jedné straně měla kdysi dost velký ohlas a na druhé straně si jí teď nikdo moc nepovšimnul. No, je to pochopitelné, probíhá mistrovství světa a dějí se i další věci, přestože tato událost přímo s mistrovstvím světa souvisí. A když probíhala její počáteční fáze, protože je stále v procesu, tak jsme přímo o ní již hovořili. Oč tedy vůbec jde?
 
Jde o to, že francouzská prokuratura změnila status jednoho podezřelého. Jedná se o Sulejmana Kerimova, který se z obviněného proměnil v přidruženého svědka.
To je velice závažný krok. Jedná se tu sice o změnu statusu, ale následky to pro něj stále může mít stejné jako pro obviněného. Ta věc se má tak, že ten přidružený svědek je podle francouzského práva člověk, který se trestného činu dopustil buď bezprostředně sám, nebo je spoluúčastníkem trestného činu, přičemž mu mohlo být známo, že se dopouští trestného činu.
Je tam tedy už taková právnická klička, která umožňuje potřebné lidi zbavit trestního stíhání. A proč o tom teď mluvím? Je to tak, že když v listopadu minulého roku Sulejmana Kerimova zatkli, tak to vyvolalo doslova šok, absolutní šok. Jak je to vůbec možné? Vždyť přece patří k tomu týmu, který je připraven celé Rusko předložit Západu na stříbrném tácu, na čemž stále usilovně pracuje.
 
No a Západ v odpověď na tuto snahu zaprodat jim Rusko zatkl jednoho z klíčových figurantů této protiruské podpindosnické „elity“. Oni připravují státní převrat a rozpoutání občanské války, a najednou z ničeho nic, právě jim, této „elitě“ vyšlou vzkaz: „Pánové, něco děláte špatně, orientujete se špatným směrem.“ A co bylo dál?
Byla zaplacena pětimiliónová kauce, takže se dostal na svobodu, a potom se stalo ještě něco, co není sice přímo neuvěřitelnou, ale velmi vzácně se vyskytující událostí ve francouzském soudnictví. Sulejmanovi Kerimovi dovolili navštívit Rusko. Je pravda, že tu kauci zvedli na 40 miliónů, ale to není tak důležité.
To hlavní je, že mohl zajet do Ruska a strávit tam nějakou dobu. Odůvodnili to jakýmisi rodinnými problémy a tak podobně. Všechna média o tom sice informovala, ale ten zájem o Sulejmana Kerimova začal opadat, takže informace o dalších Kerimových cestách do Ruska se již omezily jen na krátkou noticku ve zprávách a nic víc, žádný velký zájem. A o čem to všechno vypovídá?
 
Vypovídá to o tom, že Kerimov neustále přijížděl a osobně své soudruhy jako poštovní holub informoval, zda se ubírají správnou cestou či nikoliv. Jak a co kde mají zkorigovat. Ve výsledku proběhla prezidentská předvolební kampaň bez zbytečných excesů a ten majdan, který podpindosnická elita plánovala v Rusku, a ke kterému mělo dojít již 19. března, se nekonal. To znamená, že se soudruzi vydali správnou cestou.
– Podpindosníci
– Ano, podpindosníci.
Závěry si tedy vyvodili správné. A když to teď v průběhu mistrovství světa všechno balancuje na hraně, zda ke státnímu převratu dojde či ne, zda se rozpoutá občanská válka či ne, tak podpindosnické elitě řekli:
„Pánové, už jednou jste ustoupili a hned následoval bonus. Už není podezřelý, ale přidružený svědek. Takže se s námi dá dohodnout, to ale napřed musíte hrát na té správné straně. Státní elita USA prohrává a z vaší strany nemá smysl kvůli nim riskovat své hlavy. Jestliže to pochopíte, budete snižovat napětí a vzdáte se provedení státního převratu, tak dostanete pochvalu, jinak bude následovat trest.“
Takže rossionské elitě, našim podpindosníkům v podstatě ukázali, jakým směrem se mají ubírat.
06:10
K dalším událostem. Německý deník Die Welt zveřejnil následující zprávu: Obchod mezi Trumpem a Putinem bude pro Evropu znamenat noční můru. Jak to okomentujete?
Co nejvíce je z té zprávy Die Welt citováno? Že Trump může Putinovi navrhnout zastavení vojenských cvičení u ruských hranic a Putin mu za to může slíbit, že nebude provádět vojenská cvičení u západní ruské hranice, ale to prý přece vůbec nesnižuje potenciál Ruska.
 
A jak provádění západních vojenských cvičení u jejich východní hranice, tedy u naší západní ruské hranice, může snížit potenciál Ruska? O tom tam nestojí ani slovo.
A vůbec, proč je to najednou tak rozrušilo, že by se Trump mohl dohodnout právě v této oblasti?
 
A paralelně s touto zprávou, tedy hned za ní, následovala další zpráva. Washington Post zveřejnil, že podle jejich informací Pentagon uvažuje o možnosti přesunu části své armády z Německa do Polska, přičemž by se mělo jednat o kontingent čítající přibližně 30 tisíc lidí. A to nás přivádí k otázce. Co na to Alexandr Grigorjevič? Má dobrý spánek? Nepotřebuje prášky na spaní?
 
To se přece týká právě jeho. Vždyť o čem svědčí ta zpráva, že Pentagon o něčem takovém uvažuje? Ta věc se má tak, že když se plánuje nějaký masovější přesun vojsk, tak se to nedá v žádném případě utajit, a tak je tu věc nutné zakrýt jinými informačními důvody, nějak to zamaskovat.
Je jasné, že vojáky tím nezmatou. Je jasné, že vojáci velmi dobře vědí, kam to všechno směřuje. Ale civilům to stačí:
„Dozvěděli jste se o přípravě nějakého přesunu části americké armády z Německa do Polska? Nedělejte si s tím žádné starosti. To se jen Trumpovi zdá, že je v Německu rozmístěna příliš početná americká armáda, a že by bylo dobré jí část přesunout do Polska a to tím spíš, že Polsko si tak vroucně přeje americké základny, že je připraveno za to dát i dvě miliardy. Tak moc po nich touží.“
A všechno je vysvětleno. Ve skutečnosti i ta zpráva v Die Welt ukazuje na to, že se jedná o realizaci plánu okupace Běloruska.
A Die Welt přímo píše, že se Putin s Trumpem mohou dohodnout na tom, že k této okupaci nedojde. Jak to? Vždyť evropským podpindosníkům už začali kapat sliny, že dostanou další území, že tak od Ruska odtrhnou další kus území, které začnou „obhospodařovat“. „Uštědříme tak Rusku další ránu!“
A teď se Trump může dohodnout a nechat v tom americké podpindosníky na holičkách. To je to, oč tu jde. A tam to mimochodem také spěje, že tato varianta realizována nebude.
Ať už dojde na Ukrajině k většímu vyostření situace, nebo k němu nedojde, tak se ten vítězný pochod NATOvských vojsk po Bělorusku vůbec nemusí konat. Před našima očima se odehrává globální politika. A všechny zainteresované skupiny tak či onak zveřejňují informace o tom, co by si přály.
Opakuji, že zastavení vojenských cvičení u ruské hranice ze strany Západu a tím spíše jejich provedení… Jen si představte, že se u vašich hranic hromadí stále více armády, která se tam navíc cvičí… A Rusko by snad za této situace mělo podle názoru Die Welt odzbrojovat?
Nebo podle té evropské „elity“, těch amerických podpindosníků?
 
Samozřejmě, že Rusko bude za této situace svůj vojenský potenciál navyšovat, to v každém případě. A jestliže se s Ruskem dohodnou, že se ta cvičení konat nebudou, nebude mít ani pro Rusko žádný smysl urychleně navyšovat své bojové možnosti, obzvláště tím západním směrem. A to tím spíše, že potřebuje své zdroje využívat v civilním sektoru.
To znamená, že ta jejich logika je vzhůru nohama. Jenže oni počítají s tím, že nikdo nebude zvlášť přemýšlet nad tím, co v tom Die Welt vlastně píšou.
Pozvedne se zase jen protiruská hysterie a plán na okupování Běloruska vojsky NATO a Evropy bude realizován. Pokud se ten plán s okupací uskuteční, připoutá to opět Ameriku k evropským záležitostem a to pořádně.
Trumpovi se tak nepovede odpoutat Ameriku od Evropy a tím ani od podpindosníků, čímž by Evropa začala své problémy řešit sama. To je cíl amerických podpindosníků v Evropě, aby se ten plán na obsazení Běloruska realizoval.
Potom je Trump nepustí k vodě a zrealizují se tak i plány americké státní elity. Znamená to tedy, že se jedná o krok americké státní elity prováděný přes Evropu.
12:35
Další otázka je od Igora Galatenka. Účastníci zvláštního zasedání OPWC schválili rozšíření mandátu organizace a konkrétně jí udělili právo určovat, kdo je viníkem chemických útoků.
Soudě podle výsledků hlasování tomu mohl globální prediktor zabránit lusknutím prstů. Všechny nástroje nadnárodního řízení přece vytvořil GP.
Někdo se zmocnil řízení, situace se vymkla kontrole, nebo GP využívá svou zvyšující se sílu proti těm, kteří mu ji navýšili?
Se správným přístupem bychom to mohli udělat i my, ale to nejsou naše metody. Z hlediska našeho světonázoru nesmíme klesnout tak hluboko, k nepoctivé hře.
GP prověřuje, zda se dokážeme chovat jako všiváci? Nebo to možná znamená něco úplně jiného? Prosím vás o vysvětlení.
No ještě lépe než já to vysvětlil náš ministr zahraničí Sergej Viktorovič Lavrov ve svém rozhovoru, který poskytnul britské televizní stanici Channel 4, když řekl, že to staví otazník nad smyslem existence samotné Organizace pro zákaz chemických zbraní a také úmluvy o Zákazu chemických zbraní, a zároveň naznačil, že když někdo kvůli získání nějakých okamžitých prospěchářských výhod ničí fungující mechanismus, tak to neznamená, že stejným způsobem bude postupovat Rusko. O čem to mluvil?
Teď už se tak nějak pozapomnělo na to, že v době kdy Putin nastoupil do čela Ruska, plnila OSN funkci razítkujícího úředníka rozhodnutí přijímaných v USA.
To znamená, že způsob hroucení jednopolárního světa, které teď pozorujeme a výše nákladů na budování mnohopolárního světa bude v mnohém záviset na vyváženosti a vyrovnanosti rozhodování hráčů na úrovni globální politiky.
Zde účastníci globální politiky, žádné geopolitiky, ti ať se hrabou ve svém pískovišti, ti nechápou vůbec nic ve vnější politice a už vůbec ne v té vnitřní, protože nevědí jak se přes globální politiku řeší vnitřní problémy. Na tom tedy velmi závisí, co bude dál.
 
Jen si vzpomeňte, že jakmile se Rusko pokleslé na kolena začalo opět stavět na nohy, jakmile začalo mluvit o svých zájmech, a jakmile začalo přes Organizaci spojených národů blokovat řídící rozhodnutí USA, tak USA okamžitě v celém světě zorganizovaly kampaň, že OSN už je přežitkem. Tady u nás všichni ti „patrioti“ skákali až do stropu a vykřikovali:
„OSN už je přežitkem. Vždyť vlastně nic nedokáže vyřešit. Je třeba se tohoto mechanismu už vzdát.“ A proč to vykřikovali?
Protože to bylo přesně to, co potřebovaly USA, státní elita USA. A jen vyvážená politika ruského gosudara Putina vedla k tomu, že se OSN napřed stabilizovala, a potom začala stále více a více získávat svoji roli nadnárodního, mezinárodního prostředníka při řešení různých problémů a to teď vede k tomu, že USA začaly úpět:
„My už teď nemůžeme přes OSN prosazovat svá rozhodnutí a mnohé z těch, která předložíme, tam dokonce začínají být blokována. Navíc si už nemůžeme dovolit jednat navzdory OSN, jako jsme to udělaly například při bombardování Jugoslávie. Takže musíme z OSN vystoupit.“ Takto se teď vztekají.
Všem tedy začíná být jasné, že OSN se zase stává dostatečně efektivním a vlivným, (jedno i druhé, má to tu vnější i obsahovou část), nástrojem uplatňování globální politiky z nadnárodní úrovně. Nedá se říci, že v OSN vše funguje dobře, ale v tom stavu, v jakém byla v prvních letech 21. století, kdy se tam na lusknutí prstů z USA rozhodovalo o všem, už teď není. OSN se stává tribunou, ze které malé státy začínají mluvit o svých zájmech. Přes OSN je budován mechanismus mnohopolárního světa, což se USA samozřejmě nelíbí.
A proč jsem teď uváděl ten příklad s OSN? Protože je to tak, že když po dobu dvaceti let USA plnily funkci hlavního četníka ve světě a hlavního centra koncentrace řízení, když byly tím největším hlavounem, když fungoval jednopolární svět, tak mnohé nástroje realizace této politiky fungovaly výslovně v rámci americké státní politiky.
Zda to byla politika americké státní elity nebo té globální tu nehrálo žádnou roli, tedy v té době.
 
Ale teď je velice důležité, do čích rukou ty mechanismy přejdou. A já nesouhlasím, že v tomto případě mohl globální prediktor lusknutím prstů vyřešit všechny problémy. Oni potřebovali zviditelnit destruktivní roli státních elit Velké Británie a USA a všech podpindosníků ve světě, takže nebylo na místě se tomu nějak usilovněji bránit. Je to v duchu toho: Nebraňte hlupákům v jejich hloupostech. Vždyť oni tak diskreditují sami sebe.
 
Zde vidíte, že ta politika, kterou uplatňuje naše diplomacie, prokazuje svou efektivitu. Jenže ne hned, ale až po uplynutí určité doby. Jenže ti, kteří se dopustí nějaké provokace, a přejí si, aby na to Rusko přesně v logice takového chování odpovědělo tady a teď, aby se jako býk vrhalo proti červenému hadru, prohrávají, když to neudělá.
Protože oni se tak obnažují, všichni vidí tu jejich prázdnotu a Rusku to umožňuje realizovat věcnou politiku a stávat se centrem koncentrace řízení, novým silovým centrem ve světě.
Což právě všechny protiruské síly ve světě přivádí k šílenství a obzvláště americkou státní elitu. To znamená, že ta zdrženlivost je nutná.
Existují dva způsoby, jak se chovat na mezinárodní aréně, ten první je divadelní. Kdy gesta nahrazují vše ostatní. Líbivá gesta. Jen si vzpomeňte na Michaila Sergejeviče Gorbačova. Ta líbivá gesta nahrazovala vše, a jak skončil stát? Jen si vzpomeňte na Dmitrije Anatoljeviče Medvěděva. Líbilo se vám to arabské jaro a válka, která se přes Sýrii málem rozšířila až do Ruska?
A existuje druhý způsob chování, který bych nazval ostřelovačským. Kdy ostřelovač bez jakéhokoliv ohledu na podmínky prostředí čeká, kdy se mu jeho cíl dostane na mušku, aby jedním jediným výstřelem vyřešil všechno. To je styl jednání Putina a naší diplomacie. A právě to dopaluje všechny protiruské síly jak na Západě, tak i všechny ty přítomné zde uvnitř Ruska. A jakmile od někoho slyšíte, že naše diplomacie prohrává tady a tam, jsou to všechno lidé, kteří bez ohledu na to, že se prezentují jako „kovaní patrioti“, a bijí se v prsa, jací že oni jsou „vlastenci“, tak všichni pracují proti Rusku, ať už tvrdí cokoliv.
Jim se totiž nelíbí, že nejednáme tak, jak nám předepisuje Západ, jak by si Západ přál. Kdybychom se v případě Skripalových okamžitě vrhli do útoku, kdoví kam až by to teď zašlo. Jenže jsme se ovládli a udělali jim čáru přes rozpočet. Teď celý svět přejímá postoj Ruska a říká:
„No promiňte, ale v tomto ohledu jsme na straně Ruska proti Velké Británii, protože ze sebe nenecháme dál dělat idioty. Napřed jsme vás v tom podpořili a ve výsledku jsme sami přišli o politické body a příště nás nikdo už nezvolí.“
To není proto, že by snad chtěli v něčem pomoci Rusku, oni jsou všichni naladěni protirusky, ten problém je jinde. Lidé se dívají a říkají si: „Mne Rusko jako takové vůbec nezajímá…“, řekněme třeba někde v Německu.
„Mne zajímá to, že ti lidé mě podvedli. A není důležité, že i je v tom vodili za nos. Nač je nám v čele státu člověk, který se nevyzná v mezinárodních procesech? Který je připraven obětovat zájmy našeho státu, mé zájmy měšťáka, aby vyhověl zájmům nějakých Angličanů? Kteří nám navíc lhali? A my si to potom máme odnést? Tak to tedy ne, takový politik je nám k ničemu.“
 
A proto, právě jen proto se západní elita otáčí proti těm, kteří takto zaútočili na Rusko. A Rusku stačilo v té věci jen vyčkat, aby ten útok zašel na úbytě, aby se oni sami vysílili. To je velice efektivní politika, jak o ní neustále mluvím. Stále nás provokují, neustále nás chtějí zatáhnout do války. Je nutná výdrž a sebeovládání.
A všichni ti „hurá patrioti“ by jen dělali ramena a nad tím, co potom bude s Ruskem, se vůbec nezamýšlí. Takoví „hurá patrioti“ způsobili zhroucení SSSR, a potom…
Obzvláště se mi líbí, když od těch „patriotů“ slyším: „Já sám nevím, co bychom měli dělat, ale to, co dělá Putin a naše diplomacie, není správné!“
Když nevíš, co dělat, tak kušuj a nevystrkuj nos. Když nevidíš, jak efektivně se Rusko stává centrem koncentrace řízení, silovým centrem, přičemž se jím stává do takové míry, že projekt přenosu centra koncentrace řízení do Číny a Íránu drhne, protože je to Rusko, kdo přebírá řídící procesy.
A nedělá to způsobem, že by někomu házelo klacky pod nohy, ale protože se všichni sami stále více na Rusko orientují, neboť si uvědomují, že chtějí-li dnes něčeho dosáhnout, uvnitř svých států, tak ať už jsou jakkoliv protiruští… Jako například Orbán, to je klasický příklad člověka, který byl naladěn absolutně protirusky. Dostal se k moci a zájmy státu vyžadovaly, aby se přátelil s Ruskem: „Dobrá. Já se v zájmu svého státu budu s Ruskem přátelit, přestože jsem stále naladěn protirusky.“
 
Jeho politika je efektivní a všem tak dává příklad. O tom samém mluví Trump. A když od naší diplomacie vyžadují situační reakci… Jakmile k čemukoliv dojde, musí následovat dramatická reakce. Tak chtějí dosáhnout toho, aby se tento proces zastavil, aby Rusko ve světě přestalo získávat na autoritě. Takže co vlastně řekl Sergej Viktorovič který to tak navíc přímo adresoval…
 
Kdopak to asi zařídil a z jakého důvodu? No Channel 4, takže mluvil přímo k Britům. On řekl: „Ne, my nebudeme pracovat podle algoritmů, které jsou nám vnucovány. My budeme uplatňovat své vlastní řízení a podle svých zájmů. A budeme se snažit udržet všechny nástroje, dokud to bude možné a pokud to možné nebude, tak zformujeme jiný nástroj na základě svých principů, takže starý nástroj se stane minulostí a vytvořen bude nový, který bude řešit stejné úkoly.“
 
Řekl tam jasně: „Západ nás vůbec zklamal. Co předvedl těmi svými sankcemi? Že se mu vůbec nedá věřit. Jste falešní a neustále se nás snažíte poškozovat a přivodit nám záhubu. A ještě to doprovázíte lhaním o tom, že chcete jen naše dobro. Svědčí o tom i ty vaše sankce. My jsme se vždy museli opírat o své vlastní síly a budeme to dělat i nadále. Sledovali jsme vždy cíle našeho státu a budeme v tom pokračovat, ať už se nás snažíte vodit za nos, jak chcete. Třeba i s pomocí těch takzvaných „patriotů“ uvnitř našeho vlastního státu.“
 
A zda si ti „patrioti“ uvědomují či neuvědomují, že pracují na cizího strýčka, nehraje žádnou roli. Je to otázka… Ať si to ti „patrioti“ rozeberou sami.
– „Patrioti“ nebo „patriasti“?
– V podstatě „patriasti“ (PATRIot+pederAST).
– Jak jste zmínil minule.
– Ano. Svou podstatou jsou to všichni „patriasti“.
Ti, kteří požadují situační reakci navzdory ruským zájmům a snaží se tak podrývat dlouhodobé řídící cíle Ruska a jeho zdrojovou stabilitu.
 
27:39
Další otázka je od Vjačeslava. Při čtení komentářů k vašim každotýdenním pořadům Otázka-odpověď mě neopouští pocit, že se před našima očima odehrává formování modly. Je nesporné, že Putin toho pro náš stát dělá mnoho, ale každý člověk se dopouští chyb. A ve vaší analytice jsem ani jedinkrát neslyšel jediné slůvko jeho kritiky. Ani jednou. Stačí ještě krůček a: „Není jiného boha kromě Putina a Pjakin je jeho prorok“. Jaký je váš postoj k této, řekněme to na rovinu, choulostivé situaci, vždyť je známo: „Nestvoříš si modlu a nebudeš se jí klaněti…“
My jsme kategoricky proti jakémukoliv kultu osobnosti jako i sám Vladimir Vladimirovič, v tom se s ním absolutně shodujeme. Víte, ten člověk tvrdí, že ani jednou ode mne neslyšel Putinovu kritiku. Vždyť zcela nedávno jsme analyzovali ten případ Savčenkové, kde jsem zcela jasně říkal:
„To není zločin, je to horší, je to chyba.“
A podrobně jsme to rozebírali. A byly okamžiky, kdy jsem z hlediska řízení říkal, že Putin nemá v něčem pravdu. Vždyť Putin, jako člověk, nemá naši nekompromisní podporu. My podporujeme Putina jako gosudara Ruska v jeho činech, které hodnotíme jako přínosné pro Rusko.
 
To znamená, že podporujeme politiku ruského gosudara přinášející Rusku prospěch, ale nepodporujeme… A zde nesmíte dělat rovnítko a tvrdit, že podporujeme Putina jako osobnost. My uznáváme, že se z hlediska historie jedná o velkou osobnost, to je absolutně nesporné a bez diskuse, ale zároveň ho nepodporujeme jako osobnost. My podporujeme jeho činy, které podle našeho a zde opět zdůrazňuji, podle našeho názoru přinášejí Rusku prospěch.
 
A dělat zde rovnítko a tvrdit, že si vytváříme modlu? Na to nevím, co bych řekl… A tím spíše, znovu opakuji, že těch příkladů, kdy jsem Putina kritizoval, je dost a dost. Když se řádně podíváte, tak je jich celkem dost. Zde je proto třeba rozlišovat dva přístupy: podporu činů a podporu osobnosti. Ani jednou jsme neřekli, že Putin něco udělal správně jen proto, že to je Putin.
Já sice nechápu proč, ale když to udělal Putin, tak je to správné. Nikdy jsme nic podobného neřekli. Vždy říkáme, že Putin postupoval správně, protože z našeho hlediska je to tak a tak, zaprvé, zadruhé, zatřetí… Neustále argumentujeme a dokládáme proč!
 
A jestliže s ním nesouhlasíme… Nedávno nám (na Ukrajině) zadrželi tu loď Nord. A tehdy jsme si to znovu připomněli a já zcela jasně řekl, že jde o konkrétní důsledek té chyby, kdy byla propuštěna Savčenková. Zatýkání těch rukojmích na Ukrajině je důsledkem toho, že propustili Savčenkovou. Například to zatčení Vyšinského. Přitom však připouštím, že nemohu znát celé to pozadí a všechny konkrétní dohody. Já pouze mohu předpokládat jedno, druhé, třetí. Ale na našich soudech se to přece neodráží. My stejně říkáme, že z našeho hlediska tu událost vidíme tak, tak a tak, a proto ji hodnotíme tak, tak a tak.
A znovu opakuji, že jsme ani jednou neřekli, že je něco správné jen proto, že to udělal právě Putin. Kdybychom něco takového tvrdili, byla by ta výčitka vůči nám opodstatněná. „No ano, jen se podívejte. Vždyť oni neustále tvrdí. Putin jedná správně, protože je to bůh. Vůbec nepotřebujeme pochopit, proč to udělal.“
Ale my přece naopak neustále říkáme, že tu politiku musíte chápat, že musíte chápat řízení a to na všech úrovních vnitřní, vnější i globální politiky. Musíte ty činy chápat z hlediska ideologické a konceptuální moci, nemluvě o třech nižších druzích sociální moci. O druzích moci, o žádných větvích moci, o žádné zákonodárné, výkonné a soudní větvi moci.
 
My přece neustále říkáme, že znalosti znamenají moc, berte tuto moc do svých rukou. My mluvíme o tom, že každý v míře svého chápání pracuje na sebe a v míře svého nepochopení na toho, kdo toho ví a chápe více. Rozšiřujte si okruh svého chápání, snažte se, aby s vámi nebylo možné manipulovat. To je to, co neustále říkáme. A tvrdit, že někomu vytváříme jakýsi kult…
Zřejmě to tak ten člověk chápe. Podíval se na jeden dva pořady a nedokázal vypozorovat, jakým způsobem se k tomu stavíme. Tady v Rusku přece jak „patrioti“ a přesněji „patriasti“, protože vlastenci se k tomu co dělá Putin, staví s rozmyslem.
A různí ti „patriasti“ a „liberasti“ si musí v každém případě do Putina někde kopnout. Pro jedny není dost liberální, pro druhé zase dost vlastenecký. A pokud to takto není, jestliže provádíme rozumovou analýzu Putinových činů jako ruského gosudara, tak to hned znamená, že vytváříme jakýsi kult osobnosti a děláme z někoho modlu. Tak to ale vůbec není.
– Pro dnešek to bylo vše, poslední otázka.
33:50
Ještě k té linii v jaké jedná Sergej Viktorovič Lavrov a Putin…
Je tu rozehráváno určité divadélko, ale naše diplomacie není divadelní, je věcná.
Když proto prohlašují o schůzce Putina a Trumpa, že bude stejně divadelní jako ta schůzka Kim Čong-una s Trumpem, tak to tak absolutně není. Jestliže není co projednávat, tak se nejedná o žádné jednání. Ale lídři takových států jako jsou USA a Rusko nějaké téma k jednání vždy mají. Takže to vůbec není o tom, o čem byla řekněme ta schůzka Trumpa s Kim Čong-unem.
Mimochodem žádná naše média ani analytici si nepovšimli té skutečnosti, že Severní Korea se fakticky stala jaderným státem a to minulý týden.
Nepozorovaně, jen tak mimochodem. O čem jsme neustále mluvili? Neustále jsme mluvili o tom, že Korea, Severní Korea nemá žádné jaderné zbraně, protože neexistuje jediný důkaz, že by jaderné zbraně skutečně měla. A kde je tedy teď vzala?
Jen se podívejte, ta věc se má tak, že Kim Čong-un a Trump teď sehráli další tu divadelní scénku. Setkali se, promluvili si o ničem, a ve výsledku se Kim zavázal k denuklearizaci Korejského poloostrova.
A minulý týden se dohodl s Čínou na tom, že jaderné zbraně Severní Koreje budou uloženy v Číně. Jak a kdy tam byly či budou převezeny, nikdo neví, ale Čína má teď možnost zcela legálně „vrátit“ ty jakoby severokorejské jaderné zbraně jejich „vlastníkovi“. Severní Korea je teď tedy stejným jaderným státem jako například Velká Británie, jejíž jaderné zbraně jsou americké. To vše tím bylo vyřešeno.
Změnilo to však i rovnováhu, teď už tu je principiálně nová situace pro jednání mezi Čínou a USA, mezi Severní Koreou a USA. Já opakuji, že naše diplomacie je otevřená a sleduje čistě státní cíle a zájmy všech národů žijících na planetě Zemi.
A ta diplomacie, kterou vede Trump, Kim Čong-un a další hráči globálního prediktoru, je vlastně divadelním představením, v jehož rámci lze měnit rovnováhu v poměru sil ve světě. A od nás neustále vyžadují, abychom se toho divadelního představení účastnili v zájmu globálního prediktoru, jako se ho účastní všichni ti „patriasti“.
 
Abyste tedy porozuměli tomu, jaká politická figura, jaká politická síla chce dosáhnout toho či onoho, musíte vědět, jak se řídí složité sociální supersystémy a proto… Takové znalosti najdete pouze v jednom zdroji, v Koncepci sociální bezpečnosti, v práci Mrtvá voda a v Dostatečně všeobecné teorii řízení. Proto se musíte sami učit a zvyšovat si úroveň svého vzdělání, abyste se vy sami dokázali vyznat ve všech procesech, abyste dokázali ochránit zájmy své a své rodiny. Proto vám přeji úspěchy ve vaší teoretické práci, ve studiu, ve vašem sebevzdělávání a v obraně zájmů vašich i vašich rodin. Přeji vám mírové nebe nad hlavou a štěstí.
Video si môžete pozrieť tu:
 

 
Príspevok Valerij Pjakin: „Orbán – to je klasický príklad človeka, ktorý bol naladený absolutne protirusky. Dostal sa k moci a záujmy štátu vyžadovali, aby sa priatelil s Ruskom“ zobrazený najskôr Hlavné správy.