Gorno-Ajtajsk 25. augusta 2018 (HSP/Foto: Screenshot YouTube)
 
Vo svojej najnovšej relácii Valerij Pjakin porovnal priebeh Armádných hier v Rusku a podobné podujatie NATO, ako aj vraždu ruských novinárov v Stredoafrickej republike a vraždu turistov euroamerického konglomerátu, komentoval stretnutie Henryho Kissingera s Donaldom Trumpom, pripravenosť Číny pomocť Asadovi obnoviť kontrolu nad celým územím štátu, a okrem iného poznamenal, že vrcholový šport je nástrojom politiky

Na snímke Valerij Pjakin

Prepis tejto prednášky Valerija Pjakina bol zverejnený v češtine na portáli leva-net.webnode.cz. Preklad Irena Aneri.
 
00:23
A dnešní pořad nezahájíme otázkou, ale událostí, kterou jste vy, Valeriji Viktoroviči, vybral sám. Co je to za událost a proč zaujala vaši pozornost?
Já jako vždy vybírám symbolickou událost, u které si naši analytici a ani nikdo ve veřejném prostoru, kdo o ní informoval, nepovšiml její hluboké podstaty. Ta událost je známá, nebyla zamlčena, mluvilo se o ní, ale porozumění jejímu významu a obzvláště významu z hlediska řízení tu absolutně chybí. Proto nezbývá, než na takové banální věci upozorňovat.
V daném případě bych tedy chtěl upozornit na událost, kterou mohli všichni analytici okamžitě probírat už od minulého roku. A když k té události došlo letos, protože se jedná o každoroční událost, tak o ní měli ti analytici i zpravodajci opět příslušně informovat a nově tu událost rozvést, což se ale nestalo. Ti lidé vůbec netuší, co to znamená.
Událost, o které tu mluvím, se nazývá armádní hry, tedy Mezinárodní armádní hry, které se v tomto roce konaly počtvrté. A proč mluvím o minulém roce?
Protože když v minulém roce ruský ministr obrany Šojgu vystupoval na jejich závěrečném ceremoniálu, tak zcela nepokrytě oznámil, čím ty armádní hry jsou.
Já část jeho projevu odcituji, prostě to vše přímo přečtu. Takže v roce 2017 řekl:
„Chtěl bych poblahopřát všem vítězům, všem bez výjimky, protože vítězi v těchto hrách jsme my všichni, jejich účastníci. Bezesporu tu je někdo silnější a někdo slabší, ale zvítězili jsme my všichni, protože se zde na sebe nedíváme přes zaměřovače, ale z očí do očí.
Zvítězili jsme proto, že jsme se vždy všichni po soutěži posadili za jeden stůl, kde jsme si znovu přehrávali a rozebírali své chyby a přátelsky rozmlouvali. Zvítězili jsme proto, že jsme se mezi sebou mohli podělit o to, čeho za uplynulý rok dosáhl každý z našich týmů.“
To bylo řečeno v roce 2017. Vůbec vám doporučuji podívat se na celé ty Šojgovy projevy na internetu jak při zahájení, tak i při zakončení armádních her v roce 2017 i 2018, protože tu teď nebudu citovat všechno.
Jen tohle v podání agentury TASS ze zakončení her v roce 2018.
Šojgu poznamenal, že desítky miliónů diváků se po celém světě na tyto skvělé soutěže dívají, na tyto skvělé chlapce, kteří zde předvádějí své mistrovství. Dívají se…Citát: „Dívají se a vidí, že s těmito chlapci je lepší si nic nezačínat. Dívají se a vidí, že technika, se kterou bojují, je dokonalá a oni jí také dokonale ovládají“, zdůraznil ministr obrany.
Dále. Šojgu poděkoval všem účastníkům soutěže, všem rozhodčím, kteří čestně a spravedlivě v sedmi státech soudcovali tyto unikátní soutěže. A dále citát: „Chtěl bych poděkovat svým kolegům ministrům, kteří si udělali čas a přijeli jak na zahájení těchto her, tak i na závěrečný ceremoniál. Tady u nás není žádná faleš ani přetvářka, jde tu skutečně o upřímné přání spolupracovat a upřímně se přátelit.“
Sergej Kužugetovič to už v minulém roce řekl všechno takto přímo. A když čtu tu zprávu agentury TASS, tak přemýšlím, zda si autoři té poznámky o zakončení her uvědomují, k čemu reálně došlo? Absolutně ne. O čem to tedy vlastně mluvím?
Mluvím o tom, že: „Zatímco v roce 2017 se hry konaly na polygonech Ruska, Číny, Běloruska, Kazachstánu a Ázerbájdžánu, a účastnilo se jich 28 států, přičemž devět z nich poprvé, tak v tomto roce se 28 soutěží, které se konaly na území sedmi států, účastnilo 189 týmů ze 32 států, a z toho se 11 soutěží konalo na území jiných států.“
Obzvláště bych chtěl poukázat na soutěž bojových plavců v Íránu. Takže o čem to asi mluvil Sergej Kužugetovič Šojgu?
Moc to rozebírat nebudu, jen upozorním na následující věc.
Tak zaprvé.
Na Západě se prý konal tankový biatlon, kterého se prý účastnilo OSM států. Vše to tam probíhalo tak v poklidu, kulturně, prostě po evropsku.
A u nás…
Oni si tam spolu vypili čaj, tedy kávu, zabojovali si a to bylo vše.
A u nás? Zopakuji to: konalo se 28 soutěží! To znamená, že to zahrnuje fakticky celou strukturní skladbu ozbrojenýchsil všech států světa. Jakýchkoliv států světa. 28 různých soutěží. A veleli tomu… …týmy vyslané z různých států světa. A po každé takové soutěži…
Poslechněte si, co říká: „Chtěl bych poblahopřát všem vítězům, všem bez výjimky, protože vítězi v těchto hrách jsme my všichni, jejich ÚČASTNÍCI.“
A dále. „Potom jsme se my všichni společně po skončení soutěžního dne spolu posadili za jeden stůl, kde jsme si znovu přehráli a rozebrali své chyby a přátelsky rozmlouvali.“
Co to tedy vlastně znamená?
Podíváme se na oficiální web ministerstva obrany, kde je encyklopedický slovník a čteme. Opět vám to přesně přečtu.
Velitelsko-štábní cvičení je formou společného výcviku velení, velitelů, štábů i armádních řídících služeb. V průběhu velitelsko-štábního cvičení dochází k secvičování práce štábů, útvarů, jednotek a dalších jako orgánů řízení. Zkoumají se nové otázky vojenského umění, zdokonalují se metody řízení vojsk. Velitelsko-štábní cvičení se dělí podle účelového určení na obyčejné, inspekční a speciální ukázkové…“
Jaké? Ukázkové. A my tu máme co? Armádní hry. „…zkušební, výzkumné.“ Sem to také zapadá.
„A podle měřítka na strategické, operativně strategické, operativní, operativně taktické a taktické…“
Co je možné k tomu textu říci, abychom to nemuseli číst celé? Oč se tedy v podstatě jedná?
V podstatě tu pozorujeme rozsáhlou operaci velitelsko-štábního cvičení určitého vojensko-politického bloku. A analytici to nevidí?
A naše informační média nedokáží zajistit příslušný informační doprovod. U nás tady tvrdí, že USA mají prakticky v úmyslu začít s Íránem válčit? A co bylo ustkutečněno v Íránu? V Íránu proběhlo cvičení bojových plavců. Přičemž ti bojoví plavci pracovali s neznámou výzbrojí. A jak by mohly USA bez svého vojenského námořnictva, bez svých letadlových lodí útočit na Írán?
A hleďme, tam se cvičí nějací bojoví plavci. Pánové, uvědomujete si, proti komu se chystáte jít? Kde se chystáte provádět nějaké ty své vojenské operace? A pro srovnání je tu ten „tankový biatlon“, ten chabý pokus provést podobná cvičení v Evropě. Porovnejte si tankový biatlon v Rusku s „tankovým biatlonem“ v Evropě. A uvidíte výsledek.
A na šesté prioritě je ta otázka uzavřena!
Probíhá bojové secvičování. A jde o bojové secvičování proti Americe!
Ti odborníci z vyšších velitelských článků, kteří se toho účastní…
Ještě jednou, jak že to bylo?
„Potom jsme se my všichni společně po soutěži, po soutěžním dnu posadili za jeden stůl, kde jsme si znovu přehráli a rozebrali své chyby.“
Jedná se o rozsáhlé velitelko-štábní cvičení ve všech oblastech. Probíhá vzájemné secvičování různých armád světa. Dělají se přitom závěry, co dokážou, jak to mohou provést, v jakých objemech, jaké úkoly je možné jim přidělit a jaké ne. Máte tady jak kuchaře, tak zdravotníky, spojaře, a to všechno v jednom komplexu. Dokonce i dopravní policie si tu trénuje logistiku, přesun jednotlivých vojsk přímo před vašima očima. Aby vojáci z různých států světa, kteří spolu budou muset spolupracovat, věděli…
Řekněme, že třeba čínští motostřelci se střetnou s tím, že pohyb jejich kolony bude řídit řekněme ruský vojenský dopravní inspektorát. Všichni musí vědět co a jak a zde si to všechno nacvičí, jde o bojovou koordinaci v praxi. A nic z toho nevidí analytici, ani nemluvě o všech těch, dokonce ani vojenským novinářům to prostě nedošlo. Ještě jednou opakuji, že vám doporučuji, abyste si poslechli Sergeje Kužugetoviče Šojgu, jeho projevy při zahájení i při zakončení armádních her a obzvláště v roce 2018.
Takže taková je to událost.
– Vyloženě proti Americe nebo proti bloku NATO?
– V podstatě proti bloku NATO.
A přitom je ještě třeba zmínit, že blok NATO se hroutí. Řecko, které je členem NATO, se této bojové koordinace účastnilo. A další stát NATO, Turecko, vidíme, jak postupně odpadává, jak je z NATO vyštípáván.
Jak už je zvykem, tak ukrajinští „svidomí“ vždy sází na lúzry: Mazepa, Bandera, Šuchevič a další… Ti vždy vsadili na ty, co prohrají, co v každém případě musí prohrát. Nu a kam se teď Ukrajina vyloženě dere? Do Evropy a NATO. To je ukazatel toho, co bude s NATO.
 
13:57
A teď k dalším otázkám od návštěvníků našeho webu. První otázka je od Arsena.
Vražda ruských novinářů ve Středoafrické republice a vražda turistů euroamerického konglomerátu v Tádžikistánu jsou událostmi jednoho řetězce?
A je možné v obou případech psát v uvozovkách „novináři“ a „turisté“?
Ne, jde o zcela rozdílné události s různými komponentami. Zatímco vražda našich novinářů, těch „našich“ opět v uvozovkách, protože tam nejeli pracovat pro Rusko, ale proti němu na objednávku struktury Chodorkovského, která se zabývá formováním dezinformací proti Rusku. Co je charakteristické? Ať už je mi jich jakkoliv jako lidí líto, tak ze všech těch informací, které se vyhrnuly, vyplývá jen jedno, že jejich touha nějak, čímkoliv poškodit Rusko, nějak ho ponížit a přání vydělat na tom peníze, byla silnější než zajištění jejich vlastní bezpečnosti.
Chodorkovskij je využil jen s jedním cílem, aby byli zabiti ve Středoafrické republice.
Jen to byl ten cíl.
Rusko všude pracuje otevřeně, nedělá s tím žádné tajnosti, ale na Západě je třeba stále udržovat protiruskou hysterii. Takže je třeba opět vytvořit nějaký informační důvod, aby bylo zase možné Rusko z něčeho obvinit. A tak se údajní „ruští novináři“ vypravili vyšetřit jakousi přítomnost ruských odborníků ve Středoafrické republice. Rusko přece nesmí s nikým nikde ve světě spolupracovat, to je něco nepatřičného, zločin vůči „civilizovanému“ světu.
Západ může působit, kde se mu zlíbí, francouzský specnaz může být přítomen kdekoliv, nebo americký. To vše je legitimní, to vše je v pořádku. A má-li Rusko nějaké zájmy v Africe, tak je to zločin, který je třeba odsuzovat. No a právě proto tam odjeli ti „novináři“.
Odsuzovat Rusko za to, že si dovolilo mít své zájmy v nějakém regionu, že tam ty své zájmy hájí, a že tam s někým spolupracuje. A vzhledem k tomu, že přítomnost Ruska škodí USA a vůbec Západu, kteří tento region dojí, kteří tam provádějí genocidu místních obyvatel, tak je třeba opět rozdmýchat protiruskou vlnu.
No a kvůli tomu tam jeli, aby si vydělali peníze a pomlouvali Rusko. Jenže pomlouvat není co, protože ta přítomnost Ruska tam není žádným tajemstvím. Probírala se už ze všech stran, a tak není co si tam navymýšlet. No tak co je třeba podniknout?
Poslat tam „novináře“ a zavraždit je tam. Je třeba najít ty, kteří tam pojedou za peníze s vědomím, že tam jedou vyrábět dezinformace proti Rusku, a tam je zavraždit. Oni tam jeli a v podstatě věděli… Třeba ten Džemal, Orchan Džemal.
Všichni říkají, že měl pochybnosti… Jenže potřeboval peníze. Moc potřeboval peníze. Chápal, že je nebezpečné tam jet. Když je to tak nebezpečné, tak si sám, sám si zajisti svou bezpečnost. Ale ne, vyprovokovali takovou situaci, při které je zaručeně mohli zabít. Sami si naběhli. Ale říci, že se jednalo o úplné idioty, není možné. To znamená, že je někdo k té cestě ponoukl, někdo se jim za tu trasu zaručil, že když pojedou, tak se jim tu noc nic nestane. Někdo, komu to v žádném případě nemohli odmítnout. A tak se to stalo.
Ale přece jen mohli říci: „Ne, v noci raději riskovat nebudeme a nepojedeme. Pojďme tam jet ve dne a s nějakým doprovodem. Kdyby se nechali alespoň oficiálně zaregistrovat. Jenže vše bylo narafičeno tak, aby tam jako odjeli tajně a oni je mohli zabít.
Po uplynutí určitého času začnou vymýšlet různé verze o tom, proč je zabili. A všechny tyto verze budou zaměřené proti Rusku.
Budou vycucány z prstu jako v té kauze se Skripalovými, ale budou. Teď prostě s nimi ještě nemohli vyrukovat díky jejich absolutní nesmyslnosti.
Nedávno se spálili se Skripalovými, takže teď nemohou příliš debilní verze vypouštět do světa jen tak. Ale připraveno je to k tomu, aby ty debilní verze v budoucnu zaznít mohly. Po určité době se ty verze začnou objevovat. Budou vytvářeny informační záminky, aby bylo proč se k tomu vracet.
Ale podstata té cesty spočívala v tom, že Rusko si nemůže dovolit mít své národní zájmy.
Oni potřebují předvést, že Francouzi či Američané mají právo být přítomni v Středoafrické republice, ale Rusko na to právo nemá. Chtějí Rusko vytlačit, skřípnout a proměnit ho v surovinový přívěšek Západu. To kvůli tomu odjeli.
A nenechte se mýlit, oni si velmi dobře uvědomovali, pro koho pracují, a že pracují proti Rusku.
V tom se nesmíte mýlit. A že je zabili?
Víte, všichni, kteří pracují proti Rusku v určité etapě… Oni se prostě vyznačují určitou chamtivostí a tupostí, a neuvědomují si, že nejsou ničím jiným než spotřebním materiálem pro ty, kteří jim platí, že v potřebném okamžiku je všechny zabijí jako Němcova, Starovojtovou, na koho si jen vzpomenete… Politkovskou.
Vždy je zabijí v okamžiku, kdy se jim to hodí.
Kolikrát to…Jsou jen spotřebním materiálem. Když je vyždímají nebo už se blíží ke svému vrcholu, tak je zabijí, aby ještě jednou díky nim zasolili Rusku. Všichni, kteří se pokoušejí škodit Rusku a za peníze slouží Západu, ti všichni končí tímto způsobem. Sám páníček se o to vždy postará.
Jako třeba Běrezovskij, který se „sám“ oběsil ve své koupelně a předtím si stihl zlomit dvě žebra. Tak to přece chodí, lidé si je sami lámou.
A kolik jich v tom Londýně už otrávili, pozabíjeli, těch protiruských?
Cožpak si z toho snad vzali ponaučení?
Ne, všichni chtějí do Londýna! Slintají nad ním touhou, protože tam je přece páníček, který je tam potom vraždí. Ale oni sami se tam hrnou. Jako omámení králíci hadovi do chřtánu. Jako když veliký, mocný a moudrý Ká z Mauglího volal: „Pojďte ke mně banderlogové.“ A oni jdou.
Řekli jim, aby odjeli do Středoafrické republiky, a oni i s vědomím, že je tam mohou zabít, přesto jeli.
Takže to je jeden aspekt, který je protiruský.
V Tádžikistánu jde o jiný aspekt.
V Tádžikistánu jde o globální aspekt.
A přestože jde o dost neklidnou oblast, tak mezinárodní turismus a obzvláště ty horské cyklistické túry, byly považovány za zcela bezpečné. Nikdo na turisty nikdy neútočil. A teď nadešel okamžik, kdy je nutné tuto zónu destabilizovat.
A kdo se o to má postarat? ISIL? A ISIL je nepravidelná armáda USA. ISIL je forma krytí pro americký specnaz.
Takže aby destabilizovali region, aby se dostali Rusku na kobylku, aby si kompenzovali své ztráty v Sýrii, opět destabilizují Tádžikistán. Takže tam je to trochu jiná situace. Tedy úplně jiná.
V Africe je to práce státní elity USA, ne globalistů. Tam to dělají pindosové společně s podpindosníky, tedy americká státní elita a jejich lokajíčkové, jako je například Chodorkovskij. To oni tam hrají proti Rusku v tom smyslu, že nemá právo na svou vlastní vnější politiku.
A v Tádžikistánu se státní elita USA již pokouší narušit globální plán,
tedy destabilizovat region, který by měl být na základě plánů globálního prediktoru již zklidněn.
Právě z tohoto důvodu jsme se tenkrát s globalisty také dohodli, že naše letecké a kosmické síly a náš specnaz vstoupí na syrské území. Takže takto vypadají ty procesy.
 
24:20
Dále je tu otázka od Arťoma a Viktora spojená se setkáním Henryho Kissingera s Donaldem Trumpem. V poslední době ohromné množství všech možných médií i analytiků probírá toto setkání a mluví se o tom, že již 95ti letý člen Bilderberského klubu předložil Donaldu Trumpovi koncepci nové zahraničněpolitické strategie, jejíž podstata spočívá v aktivizaci rusko-amerických vztahů a ve vyprovokování rozkolu mezi Moskvou a Pekingem.
Zatímco v sedmdesátých a osmdesátých letech Kissinger radil využít Čínu pro izolaci SSSR, tak teď radí udělat vše naopak a navrhl Trumpovi spolupráci s Ruskem k potlačování rostoucí moci Číny. Proč se to děje a proč k tomu potřebovali právě Henryho Kissingera?
A jaké změny bychom měli očekávat ve vnější politice USA?
Henrymu Kissingerovi je již 95 let a ani takový stařík pořád nemůže dojít klidu a létá po celém světě, navštěvuje lídry států, což vypovídá o tom, že globální prediktor má velké problémy se svou kádrovou základnou, a že nemohou člověka v tomto věku nechat odejít na odpočinek, takže je nucen zabývat se procesy řízení na úrovni globálního významu.
Kissinger se s Trumpem setkává daleko častěji, jenže je to málokdy, zdaleka ne vždy ohlašováno. Kissinger se s ním setkává před různými symbolickými událostmi, kde Trump musí něco udělat, nějaký zvláštní pohyb. A ohlašována jsou pouze ta setkání, kdy je nutné pro Trumpovo jednání dosáhnout nějaké doplňkové podpory.
Podíváme-li se na ty konfrontace mezi Ruskem, Čínou a USA, jak v tomto trojúhelníku probíhala vzájemná konfrontace ve 20. století, v jeho druhé polovině, tak jednou to byly SSSR a Čína proti USA, podruhé USA a Čína proti Rusku, SSSR a zase SSSR s USA proti Číně.
A to všechno v závislosti na tom, jaký řídící úkol bylo nutné právě vyřešit s ohledem na vytváření centra koncentrace řízení v Číně.
Už tenkrát se v Číně zakládalo budoucí centrum koncentrace řízení náhradou za euroatlantický blok, který se teď nachází ve Velké Británii a USA. Každé takové spojenectví totiž umožňuje, jste-li spojenec, získávat nějakou podporu, informace, technologie a další v daném bloku a jste-li právě v určité opozici, tak vám to umožňuje všechny tyto získané znalosti, dovednosti, návyky, zdroje a další převést na autonomní úroveň jejich fungování a ve výsledku…
Víte, je takové přísloví: S takovým přítelem ani nepotřebuješ mít žádné nepřátele.
Takže jak to probíhalo?
Číně předaly technologie a rozvíjely je tam jak Rusko, tak i USA, jak SSSR, tak i USA. Jaderné zbraně takto Číně poskytly dva státy jak SSSR, tak i USA, každý z nich splnil svou část a Čína díky tomu neustále rostla. Ať už je právě jejím spojencem kdokoliv, tak Čína na tom vždy roste.
A když byly spojencem Ruska USA, tak Rusko, SSSR vždy naopak zaostává, protože s takovým přítelem ani nepotřebuje žádné nepřátele. Rusko takto neustále brzdí, brzdí a brzdí.
A aby Čína mohla dále růst, visí USA jako kámen na nohách SSSR, Ruska. Tento algoritmus tu byl vždy přítomen, už od doby, kdy jsme vešli do aktivní fáze tvorby centra koncentrace řízení v podobě Číny. No a Kissinger to realizuje. A proto přátelství USA s Ruskem vždy spočívá v tom, aby od Ruska získali veškeré dividendy, aby Rusku vnutili svou politiku, zabrzdili ho a dokud se Rusko obrací směrem k USA a něco podniká ve spojeneckých vztazích, tak aby to někde začalo pokulhávat při vyrovnávání jeho zájmů s Čínou.
Což Číně umožňuje, aby byla plně pod kontrolou euroatlantického bloku globálního prediktoru a mohlo tam být vytvářeno centrum koncentrace řízení již bez vlivu Ruska.
A Rusko zatím připravují k pohlcení, k rozčlenění a vytvoření na jeho území množství států bez suverenity propojených velkou hedvábnou stezkou, novou hedvábnou stezkou.
Takže nic nového. Jakékoliv to spojenectví je protiruské. Kissinger i Trump vždy navrhují protiruské řešení problému. Takže nejde o nic takového, co by tu už nebylo. Všechno už to tu bylo a dvacáté století nám to názorně dokládá.
 
30:55
Další otázka je od Alexeje. Čína je připravena pomoci Asadovi obnovit kontrolu nad celým územím státu. A konkrétně čínský velvyslanec v Damašku prohlásil v syrských médiích, že Peking je připraven poskytnout pomoc syrské vládě vrátit pod její kontrolu celé syrské území. A také se Čína odmítla podvolit požadavkům USA s ohledem na import íránské ropy. Může se podle vás ČLR vzepřít …a zúčastnit se bojových akcí proti terorismu v Sýrii?
Nemůže se v ničem vzpírat, a v daném případě je třeba oddělit to vzepření se a účast v bojových akcích v Sýrii.
Když se Čína bude účastnit bojových akcí v Sýrii, tak to vůbec neznamená, že by se vzepřela. Panoval takový mylný názor s ohledem na armádu Saúdské Arábie:
„Ta je v celém arabském světě ze všech nejsilnější.“ A nedokáže si poradit ani s Jemenem. Ani koalice si s ním nedokáže poradit. Jedna věc jsou investice do armády, ukázkové akce specnazu, a síla nějaké nově získané techniky na cvičeních a přehlídkách.
To je jedna věc.
Ale zcela jiná věc je reálné použití této techniky v boji a reálné bojové pozemní operace. A zde je třeba podotknout, že Čína prakticky nemá žádné bojové zkušenosti na zemi a úspěšné zkušenosti jako takové nemá vůbec žádné.
Někteří, pravda, mají za to, že válku z roku 1979 s Vietnamem je možné započítat do pozitivního potenciálu čínské armády. Jenže to tak není.
Ta čínsko-vietnamská válka ukázala, že čínská armáda není schopna splnit ani jeden bojový úkol. A že dokonce i tak malá, ale bojeschopná vietnamská armáda, je schopná jí nejen úporně čelit, ale dokonce tu čínskou armádu i zastavit.
Neobešlo se to samozřejmě bez účasti SSSR, ale ta účast SSSR v dané situaci nehrála zásadní roli. Není důležité území jen obsadit, ale také si ho udržet. Je možné dostat se k moci pomocí bodáků, ale s bodáky si tu moc potom neudržíte. Čína by v podstatě Vietnam mohla obsadit, ale vyhnout se partyzánské válce a vyhrát ji, by neměla ani tu nejmenší šanci. A právě tato zkušenost předvedla… …bojeschopnost čínské armády.
Druhým aspektem jsou zbraně. Výsledkem vpádu turecké armády do Sýrie se stalo úplné… Jak bych to řekl. Nu, jak formulovat ztrátu autority… Poklesnout v něčích očích? Nejen jen o klesnutí v něčích očích, ale… Diskreditovat se, to je ono.
Ve výsledku vpádu Turecka do Sýrie došlo k absolutní diskreditaci tanku považovaného za nejlepší, který mimochodem vyhrál tankový biatlon v Evropě, německého tanku Leopard 2. Zcela jasně bylo předvedeno, že proti ruským řízeným protitankovým střelám nemá šanci, absolutně žádnou.
A teď se podívejme v tomto ohledu na Čínu. Čína je velice závislá na technologiích, na importu technologií. Ať už se Čína naparuje jak chce, sama není schopná udělat nic. Její lety do vesmíru plně zajistily ruské technologie. Pilotovaný kosmos znamená únik ruských technologií ze stanice Saljut a kosmických lodí Saljut.
Čínská letadla jsou replikami ruských letadel. A kam se jen podíváte, všude uvidíte jen repliky. Konstruovat motory neumějí vůbec. Čínské letecké motory jsou takříkajíc motory pro jednorázové použití. A teď si představte situaci, kdy technika, která je více méně funkční na polygonech při cvičeních, začne být používána ve skutečném boji a s určitými ztrátami.
To může pro světové líderství Číny znamenat diskreditaci takového rozsahu, že si něco takového Čína prostě nemůže dovolit. A to ani s tím nejmenším rizikem, proto dokonce ani čínský specnaz, který se už dávno mohl účastnit bojových akcí v Sýrii, nebyl využit. Vždy zůstalo jen u prohlášení. Od samého začátku bojových akcí v Sýrii Čína neustále jen prohlašuje, že se bude účastnit, teď už se určitě zúčastní…
Pokaždé: „Už jsme přijali to poslední, konečné, tisíci prvé čínské rozhodnutí, že teď už se zapojíme do bojových akcí v Sýrii.“
Oni se v Sýrii mohou angažovat pouze tehdy, půjde-li o stoprocentně vítěznou účast. Kdy třeba i přijdou o část mužstva, ale kdy jejich technika předvede svou vysokou kvalitu a jejich bojové jednotky vysokou efektivitu, takže ty lidské ztráty budou…
Nu podle zásady, že ve válce se to bez určitých ztrát neobejde. Je tedy třeba, aby složitost bojového úkolu ospravedlnila určité minimální ztráty. Jestliže tyto podmínky nebudou s ohledem na Čínu dodrženy, tak se Čína za žádných podmínek války v Sýrii nezúčastní. A tím spíše se sama Čína vzepře účasti ve válce v Sýrii, aby nedej bože neutrpěla její reputace.
Může se tedy naopak vzepřít proti tomu, aby tam nemusela zasahovat, aby do toho nebyla nijak zatažena. Takže to vůbec není tak, že by se chtěla vzepřít a jít bojovat. Ne, Čína už se tam toho měla účastnit dávno a kompenzovat tu skutečnost, že tam nemůže být přítomen Írán.
Jen si to představte, globální prediktor má dvě nová centra koncentrace řízení.
Jedním je Čína, kde je více méně zformováno, něco sice ještě… No ve smyslu funkčnosti, ale ještě je tam třeba převádět řízení z Velké Británie a USA.
A druhé Írán, který se pořád nedokáže dostat na tu úroveň, aby tam bylo možné začít převádět řízení. Jediné, s čím už začali, je to, jak USA z důvodu vystoupení z jaderné dohody zavedly sankce a Evropa ty sankce odmítla. Jenže Írán není schopen vyřešit jediný úkol. S Irákem bojovali osm let a nedokázali ho porazit. Nezbylo, než aby jim s tím pomohla Evropa, ale ani s touto pomocí Írán nedokázal opanovat situaci v regionu.
Založili tam ISIL, který měl Írán porazit a vytlačit tak do Evropy migrační vlnu. Ale ani to Írán nedokázal zvládnout.
V roce 2015 začalo být jasné, že parametry procesu se vymkly kontrole, a ve výsledku byli donuceni povolit Rusku, aby ten úkol vyplnilo.
Proč k tomu nepoužili tu nejlepší armádu světa? Tu čínskou?
Asad už neměl na výběr a přistoupil by na pomoc od kohokoliv. Držel se už z posledních sil, do jeho prezidentského paláce zbývalo ISIL 8 km. Přivítal by úplně každého, kdo by mu přišel pomoci. A na pomoc přišlo jen Rusko. A proč?
Protože Čína si nesmí dovolit žádné poškození své reputace. Nemohli si jednoduše dovolit riskovat centrum koncentrace řízení.
„Ať máme zatím alespoň to jedno centrum a Rusko ať existuje ještě nějakou tu dobu v podobě SSSR 2.0, dokud nedáme do kupy Írán.“
Čínu globalisté nebudou riskovat za žádných okolností.
A jestliže se tam Čínu někdo pokusí zatáhnout, tak se ona sama vzepře a bude se maximálně bránit tomu, aby šla do takového bojového střetu, který by mohl jakkoliv poškodit její reputaci. Takže se ta věc má zcela naopak, než jak bylo zformulováno v té otázce.
 
40:56
A ještě jedna otázka od Andreje. Vy říkáte, že vrcholový sport je nástrojem politiky, a že ho nelze ignorovat. A pořádání olympiády a mistrovství světa ve fotbale mělo být zkouškou způsobilosti v řízení ze strany globálního prediktoru. To ale vyvolává řadu otázek.
Jak tedy přežívají bez vrcholového fotbalu USA a Kanada?
Bez vrcholového hokeje Brazílie, Spojené arabské emiráty, Saúdové, Írán?
Bez toho všeho Indie? Ti snad jsou mimo politiku?
Každé čtyři roky je pořádána letní a zimní olympiáda, mistrovství světa ve fotbale, to tedy znamená, že je téměř každý rok někdo testován?
Olympiáda z roku 2014 byla uznána za nejlepší v historii a mistrovství světa ve fotbale také za to historicky nejlepší. Takže jsme snad tu zkoušku už absolvovali, a teď se opět proslechlo, že Rusko může podat přihlášku na pořádání olympiády v roce 2028. Tak proč?
Prosím uvést na příkladu několika posledních a několika nadcházejících olympiád a mistrovství světa, kdo a nač je tím testován?
Kdo a jak používá tento nástroj, a to včetně Ruska?
Tato otázka ukazuje na nepochopení role sportu ve světové politice. A na ty příklady, ať se kolega vynasnaží přijít sám. Já teď vysvětlím základní principy fungování sportu ve světě.
Testovány jsou především řídící struktury státu, zda jsou schopny si poradit s uloženými úkoly. A sport a výsledky soutěží nejsou testem, ty jsou… Jak bych to řekl… Ty udávají orientaci a postavení státu v příští kombinaci řízení světa. Já jsem o tom mluvil na semináři a je k tomu samostatné video, buď už jsme ho nahráli, nebo se připravuje, že? O sportu v globální politice.
– Politická bilance mistrovství světa…
– Ano, politická bilance mistrovství světa. Už je k dispozici, že?
No, o tom mluvím. Takže oč jde?
Jak v tom figuruje Indie, Saúdská Arábie a další.
Tak zaprvé. My žijeme v civilizaci, která je de facto evropocentrická. To znamená, že zájmy existující v Evropě a v USA jsou celosvětovými zájmy. Evropa uplatňuje ve světě svou politiku, ať už se nám to líbí či ne. Své vyjádření to našlo v koloniálním systému. A ten rozpad koloniálního systému vůbec neznamená, že ty státy získaly, a přesněji že státy a národy na jejich územích získaly vlastní státnost. Protože ani to není tak jisté, že vůbec získaly vlastní státnost, natož že se z nich staly skutečné státy.
Některé získaly vlastní státnost, ale stále se nejedná o skutečné státy. Jsou to například státy britského Společenství národů, státy Commonwealthu. Ale některé nezískaly vůbec nic, například ty v Africe. Ty nemají ani vlastní státnost ani vlastní stát.Tam je vše pod nadnárodním řízením. Odsud také pramení hra na úrovni jednotlivých států. Kdo co může a co nesmí.
A proto také může Evropa svévolně drancovat Afriku. Afrika počtem svých obyvatel může Evropu s klidem převálcovat, ale přesto to nedokáže a proč?
Protože je nezpůsobilá z hlediska řízení. Proto se zde bavíme o tom, že to Evropa si určuje cíle a úkoly řízení a také nástroje tohoto řízení, což je potom konkrétně realizováno i prostřednictvím různých těch soutěží a výsledků těchto soutěží.
S pádem SSSR, se zničením SSSR čistý sport úplně přestal existovat, ÚPLNĚ!
A mluvit zde o tom, že se to jiných států netýká… A co Kuvajt? Bude tam mistrovství světa ve fotbale. Spojené státy, kde evropský fotbal vůbec není v kurzu, ho budou pořádat hned ve třech státech: Mexiku, USA a Kanadě. To mistrovství světa ve fotbale.
A co se týká nás, a podávání přihlášek obecně. Tak dokonce i jen účast ve výběrovém řízení na pořádání olympiády, mistrovství světa a dalších hrách dává impulz k rozvoji Ruska.
Mistrovství světa ve fotbale nám umožnilo značně zlepšit infrastrukturu ve třiceti ruských městech. A my se ptáme: „K čemu nám to všechno je?“
Tak za prvé by nám to neumožnili, protože my nejsme plně suverénní, a kdybychom jen tak chtěli rozvíjet náš stát a zlepšovat infrastrukturu našich měst, stavět meziměstské silnice a nová letiště, tak by nám to prostě zatrhli prostřednictvím naší vlády, která je řízena zvnějšku.
Pro tu jsou příkazy MMF daleko důležitější než zájmy Ruska a nařízení našeho prezidenta, ruského gosudara.
A za druhé, i kdybychom to dokázali, tak by se to rozkradlo, jen by se po tom zaprášilo. Všichni velmi dobře znají zkorumpovanost úředníků, kteří jsou orientováni na Západ, pro které slunce vychází ve Washingtonu, a kteří vše rozkrádají. Ta účast Ruska dokonce i jen ve výběrových řízeních, kam jsou podávány přihlášky, umožňuje ruskému prezidentovi, ruskému gosudarovi směřovat prostředky na rozvoj Ruska, na opravy a na budování moderní infrastruktury měst: kanalizací… Tedy silnic, jejich povrchu, kanalizací, plynových rozvodů apod.
To kvůli tomu se to všechno dělá. Účast ve všech těchto soutěžích umožňuje směřovat zdroje s povolením nadnárodního řízení na rozvoj Ruska. A s pomocí nadnárodního řízení bránit úředníkům v jejich nezákonném jednání a v rozkrádání těchto vyčleněných prostředků.
Nač prý je nám to v Rusku?
Podívejte se, jak rozkvetlo Soči a ta struktura teď vydělává reálné peníze. A veškerá ta infrastruktura zase umožňuje rozvíjet… Vždyť tam vybudovali dokonce i vzdělávací středisko dětí Sírius. Nic z toho by tam nebylo, nic z toho by tam nebylo postaveno. Vzpomeňte na Soči před olympiádou, a podívejte, jak vypadá dnes. Vzpomeňte si na ta města, kde se konalo mistrovství světa.
A nejde jen o těch jedenáct měst, jde i o města, kde se připravovaly týmy. Jen si vzpomeňte, jak vypadaly před mistrovstvím a jaké jsou dnes. Prioritní financování takových projektů umožňuje, a to i ze státních prostředků, podporovat rozvoj infrastruktury i v dalších subjektech Ruské federace, kterých se tyto mezinárodní soutěže nedotkly.
V jedněch proto, že to je priorita a pomáhají s tím i globalisté a v těch druhých proto, že když jsme někde zajistili prioritní financování, můžeme přerozdělit rozpočet takovým způsobem, že ty rezervní rozpočtové položky tam již nemusí být čerpány a tak je můžeme převézt do dalších regionů, kam by se nedostaly, někam na Sibiř a do dalších. Tam jim můžeme přesměrovat ty peníze na rozvoj a více než bychom mohli, kdybychom to museli rozprostřít stejnorodou vrstvou pro všechny města a obce.
Někde jsme ušetřili, tak se jinam dostane víc. A jinde se otevřela možnost financovat vše ve velkém stylu. Když nerozumíte ani těmto základním věcem, tak už nevím…
Vždyť se vlastně jedná o běžné záležitosti. A dnešní doba vyžaduje, prostě vyžaduje, abyste věděli, jak jsou řízeny složité sociální supersystémy. Zatímco dříve lidem stačilo, aby se z nich stali plnohodnotní občané, umět číst, psát a počítat, tak dnes již nestačí znát jen pravidla silničního provozu, abyste se uměli pohybovat v provozu, ale musíte vědět, jak jsou řízena sociální společenství.
A takové znalosti jsou poskytovány pouze v jednom zdroji, v Koncepci sociální bezpečnosti a v její součásti Dostatečně všeobecné teorii řízení.
Zde to máte, a potom těmto věcem dokážete porozumět. Potom vám okamžitě dojde, proč armádní hry probíhají právě tímto způsobem, jejich podstata, jejich význam, jejich vliv na řízení. Protože jakže to řekl Sergej Kužugetovič Šojgu?
Teď to znovu přečtu: „Desítky miliónů diváků po celém světě se dívalo…“
Jenže to nejsou jen tak ledasjací diváci, mezi nimi jsou, to už dodávám já, jsou ti, kteří odpovídají za konkrétní plánování řízení státu v mezinárodních aliancích, a kteří realizují nadnárodní řízení.
„A tito diváci se dívají na tyto skvělé soutěže, na tyto skvělé chlapce, kteří zde předvádějí své mistrovství. Dívají se a vidí, že s těmito chlapci je lepší si nic nezačínat. Dívají se a vidí, že technika, se kterou bojují, je dokonalá a oni ji také dokonale ovládají.“
To znamená, že prostřednictvím té soutěže si zajišťujeme mírové nebe nad hlavou! Celému světu předvádíme:
„To jsou naši spojenci, s těmi budeme hájit náš pohled na uspořádání světa, budoucího světa, konstrukci celého světa.
My v tom nejsme sami! A co proti tomu dokážete postavit vy? Jen se dobře podívejte! Máte na to? Nemáte? Ale to je váš problém, tak se zklidněte a posaďte se za jednací stůl!
A potom všechno budeme řešit prostřednictvím vyjednávání a obchodu, místo toho, abyste to na nás opět zkoušeli s mečem. Kdo k nám s mečem přijde, mečem zahyne!“
Jak to říkal už Alexandr Něvský.
No a olympiáda a vůbec všechny ty sportovní soutěže, nejen ty armádní, řeší stejný úkol. Prostřednictvím té infrastruktury Putin pozvedává náš stát.
No a provedení olympijských her v Řecku naopak ekonomiku jejich státu zlikvidovalo. To byl také úkol řízení. A teď už je možné s Řeckem vyjednávat zcela jinak.
Zatímco pro jedny, kteří dobře chápou procesy řízení, a při správné realizaci zamýšlených cílů, je to impulzem k rozvoji státu, tak v jiných případech je to naopak metoda k degradaci státu.
Jen se podívejte na Putina, jak s využitím všech těch mezinárodních soutěží: universiády, olympiády, mistrovství světa, náš stát pozvedává, rekonstruuje, zdokonaluje infrastrukturu, všechno obnovuje. A to je přece to, co potřebujeme.
A příklady uplatňování sportu v řízení?
Nu z pozice toho, co jsem řekl, si sami projděte všechna mistrovství světa, všechny olympiády a podívejte se, kdo a co tím vyřešil, na příkladu toho, co jsem řekl. Řecko ekonomicky potopili a Rusko se pozvedává. A jak a v čem bude každý ten stát s ohledem na výsledky mistrovství světa následně figurovat. Čemu to má posloužit, že tu je pouhého půldruhého měsíce pro vyřešení velice složitého úkolu, a že bylo jedno z klíčových míst v řízení při řešení tohoto úkolu přiděleno Francii, a proto Francie to mistrovství světa vyhrála, aby tím Macrona co nejvíce posilnili.
Jenže státní elita USA zase začala Macrona oslabovat. S ohledem na Rusko museli vytvořit alespoň krátkodobý pozitivní dojem, aby s ním bylo možné začít spolupracovat.
Na příkladu… Jen si vzpomeňte, jak západní svět absolutně odmítal první socialistický stát. Ale když to Západ začal potřebovat, tak se spojil se sovětským státem proti Německu. A jakmile bylo hitlerovské Německo a jeho spojenci poraženi, byla okamžitě od roku 1946 opět proti SSSR rozpoutána studená válka.
To mistrovství světa umožnilo vyřešit úkol, aby teď bylo možné opět navázat spojenecké vztahy jako tomu bylo například v době 2. světové války
To je přece všechno očividné, víte-li, jak jsou řízeny sociální, složité sociální supersystémy. Znalosti znamenají moc. Berte tuto moc do svých rukou. Studujte práce vnitřního prediktoru, čtěte tlusté knihy vnitřního prediktoru. Buďte konceptuálně mocní. Braňte zájmy své i své rodiny.
A dostali jsme se tím vlastně již k závěru.
– Byla to poslední otázka.
– Skončili jsme s otázkami, že?
V podstatě k tomu ta otázka sama vedla. Musíte mít znalosti, abyste rozuměli procesům řízení, které leží na povrchu. Tyto znalosti si ale musíte osvojit, to za vás nikdo jiný neudělá!
Osvojit si znalosti znamená, že je musíte sami umět použít, sami je dál rozvíjet. Není přece možné… Vždyť koně k napajedlu dokáže přivézt i jeden člověk, ale ani čtyřicet lidí nedonutí toho koně pít.
Jestliže se vy sami nebudete sebevzdělávat, nikdo jiný nebude bránit vaše zájmy a zájmy vaší rodiny. Proto ještě jednou opakuji, že znalosti znamenají moc, berte tuto moc do svých rukou. Braňte zájmy své i své rodiny. Přeji vám mírové nebe nad hlavou.
Video si môžete pozrieť tu:

 
Príspevok Valerij Pjakin o Armádných hrách v Rusku a podobných podujatia NATO, o vražde ruských novinárov v Stredoafrickej republike i Číne a Asadovi zobrazený najskôr Hlavné správy.