Gorno-Ajtajsk 24. augusta 2018 (HSP/Foto: Screenshot YouTube)
 
Ruský politolog Valerij Pjakin na seminári v Horskom Altaji sa vo svojich prednáškach venoval viacerým témam. Jednou z nich bolo aj Bielorusko. Pjakin prezentoval dosť svojrázny pohľad na dianie v tejto krajine a prezidenta Alexandra Lukašenka. Porozprával o možných variantoch vývoja situácie v Bielorusku.

Na snímke ruský politolog Valerij Pjakin

Prepis tejto prednášky Valerija Pjakina bol zverejnený v češtine na portáli leva-net.webnode.cz. Preklad Irena Aneri.
Valerij Pjakin odpovedal na otázku diváka: „Valerij Viktorovič, a kam je teda v súlade s danou klasifikáciou možné zaradiť Bielorusko?“
Bělorusko, to je zvláštní případ. No ano, já jsem jako takové zvláštní případy vyjmenoval například Švýcarsko, Belgii, Finsko. Přičemž pokud by si to Putin přál, tak by Finsko, jenže za podmínek globálního prediktoru, což není nic, co bychom potřebovali, protože to neodpovídá podmínkám Ruského světa, bylo již ruským územím. Bez jakýchkoliv problémů.
Aby si koupili Putina a využili Rusko jako nástroj při uplatňování své globální politiky místo USA, obětují jakýkoliv stát, na který si jen ukáže a nebudou s tím vůbec žádné problémy.
Naším úkolem je, aby se to nestalo. My nepotřebujeme, aby národ vnímal stát a státnost Ruska jako něco nepřátelského, co nad ním panuje. Oni sami musí chtít a když ne:
„Tak dobře, lidi, je to vaše věc.“
Co se týká toho Běloruska, tak když Sovětský svaz rozčlenili, byla Bělorusku takříkajíc přiřazena role agitačního rudého koutku.
Aby se tam zachovalo marxistické řízení, výslovně marxisticko-trockistické, tedy žádné komunistické ani sovětské, ale vyloženě marxisticko-trockistické, odsud také plynou všechny ty problémy v řízení Běloruska.
A lidé, kteří si protrpěli přestavbu a přestřelku devadesátých, kteří si protrpěli těžké ekonomické problémy v Rusku v průběhu reforem, by se sami potom chtěli vrátit ke své světlé minulosti:
„Jen se podívejte, jak se mají dobře v Bělorusku.“
A vůbec by nepomohlo, že všichni, kteří se u nás zabývali řízením, vědí, že celý ten běloruský ekonomický zázrak byl zajišťován ruskými zdroji. Otěcko Lukašenko neustále přijížděl a vystupoval ve Státní dumě:
„Co jste to za bratry, když nás 10 miliónů nedokážete uživit? My přece bráníme vaše západní hranice…“
„Vždyť už jsi dostal!“
„To bylo málo, to už jsem utratil. Dejte mi víc.“
A takto to bylo celou dobu. Přece není žádným tajemstvím, že v „běloruském moři“ loví lososy i krevety, které nám do Ruska dodávají. A ty ananasy a kiwi, jaké tam v Bělorusku pěstují! Takže všechny sankční produkty protékají přes Bělorusko řekou.
My se musíme bránit a přijímat s ohledem na Bělorusko samostatná nařízení, že nemá právo na reexport toho, toho a toho. Jen přelepí etikety a posílají to dál. Je to ekonomicky výhodné, a že to podrývá ekonomickou a politickou suverenitu Ruska, Lukašenka vůbec nezajímá, on z toho hlavně potřebuje vytřískat peníze.
Takže to Bělorusko zachovali jako takový vývěsní štít, aby lidé měli před očima nějakou vábničku. A na lidi to samozřejmě působilo.
Samotného Lukašenka připravovali k tomu, aby se potom stal hlavou sjednoceného státu. Přece to nemohl být Jelcin, za kterého tu byly takové problémy. Až by vytvořili tento spojenecký stát, tak to měl být Lukašenko.
Ale současně byly také posuzovány varianty obnovy monarchie v Rusku, stejně jako je tomu i teď. A ta vražda carské rodiny byla právě prací v tomto směru.
No a Alexandr Grigorjevič se stále nedokáže vymanit z tohoto algoritmu. On přece snil o tom, že založí novou dynastii a vše předá svému dědici, to Ruské impérium, které by podle tohoto plánu obnovil. Nastoupil by Lukašenko a vypadalo by to asi tak:
„Moldavsko? Jaképak ty jsi Moldavsko, když se chceš stát součástí Rumunska? Žádné takové, půjdeš pěkně zpátky do Ruska.
Ukrajina? Naše tanky se o to postarají.Já jsem Alexandr Grigorjevič, car veškeré Rusi!“
On by do toho šel a také se toho stále snaží dosáhnout. To právě proto to dopracoval až tam, že NATO již začalo posuzovat Bělorusko jako území pro možnou přímou okupaci, jak jsem o tom nejednou mluvil. To když začali vyvádět evropští podpindosníci, proč tak vyváděli?
„Trump zrušil cvičení, které v podstatě mělo být akcí obsazení Běloruska. Měli jsme tam vstoupit dvěma kolonami z Pobaltí a z Polska a než by se Rusové vzpamatovali, tak už by bylo po všem. A potom by se to teprve začalo “řešit”, protože 3. světovou se rozpoutat každý bojí…“ Takže asi tak.
Byl by to mimochodem podobný scénář, jaký chtěli použít v Československu v roce 1968, kdy státy Varšavské smlouvy jen o několik hodin předběhly státy NATO.
Přitom už část americké armády z NSR již vstoupila a musela být vytlačena. Oni prostě hned vjeli do tankové pasti a naši vyšli a dali jim najevo:
„Pánové, nestačíte se ani pohnout a rozmašírujeme vás už jen svým dělostřelectvem, nic nezmůžete.“
„Pochopili jsme, stahujeme se.“
A to je vše. Vše to bylo přece i natočeno. Frontoví filmaři s nimi jeli a vše to točili, američtí. Mysleli si, že to stihnou, jenže nestihli. Ale ta otázka Československa je poněkud osobitá.
Takže k tomu Bělorusku. Alexandr Grigorjevič nepřistupuje na reálnou integraci, kdyby se s námi reálně spojil alespoň ekonomicky, tak by se ulevilo jak Rusku, tak i Bělorusku a obzvláště Bělorusku. Protože stát, vlastní stát je velice nákladná záležitost. Všechny národní státy, sovětské republiky v SSSR vznikly, když jejich suverenitu a státnost zajišťovala jednotná armáda SSSR a jednotný národohospodářský komplex, kdy ty různé republiky fungovaly v jednotném národně hospodářském mechanismu.
Kdy se v Moskvě a Taškentu například v kooperaci vyrábělo letadlo, a když se zhroutil podnik v Taškentu, zhroutil se i v Moskvě.
A mimochodem opět k tomu Bělorusku, kde dnes máme opravdový problém, protože v NATO reálně plánují jeho obsazení.
Přivezli si k tomu už techniku, provádí příslušná cvičení a tak dále.
Ale nešli do toho, řešíme to diplomatickou cestou, protože běloruský národ se sám musí rozhodnout, sám vyhodnotit Lukašenkův kurz. Protože něco obnovit… Rozdělovat elity mohou, oni se lidí na jejich názor nezeptali. A jsou dnes všichni v běloruské společnosti připraveni stát se součástí jednotného státu? Ne.
A smíří se s tím? Ne.
A to znamená další partyzánskou válku typu lesních bratří, to znamená opět sabotáže, to znamená opět použít zdroje Ruska, jednotného sovětského státu k tomu, aby tím Rusko, ten jednotný stát opět podkopávali.
Jako to bylo provedeno s banderovci, kteří vstoupili do orgánů sovětské moci na západní Ukrajině, které jednak diskreditovali, a také tam zachovali tu banderovskou líheň. Nic takového přece nepotřebujeme.
 
Video si môžete pozrieť tu:

Príspevok Valerij Pjakin na seminári v Horskom Altaji: „Bielorusko je zvláštny prípad“ zobrazený najskôr Hlavné správy.