Strastiplný vývoj, který provázely četné obtíže a v jednu chvíli se dokonce musela veškerá práce vrátit zpátky na začátek, se nakonec přeci jen vyplatil. Studio Bungie, autoři slavné série Halo, před několika lety představili novou značku Destiny, ve které se pokusili o neotřelé spojení FPS akce a MMO žánru. Výsledkem toho byla vcelku slušná hra, kterou nicméně zejména v době vydání sužovalo několik nepříjemných neduhů. Nyní po třech letech přichází na řadu druhý díl, kterým tvůrci jednoznačně dokazují, že se ze svých chyb dokázali poučit a servírují nám fantastický titul, který je téměř v každém ohledu lepší než jeho předchůdce.
 
Hru Destiny 2 si na všechny platformy můžete pořídit například v obchodě Ciernydrak.sk
Destiny 2 je téměř v každém směru lepší hrou než první díl a nabízí obří porci obsahu, nádhernou grafiku a vytříbený multiplayer
 
Recenzování proběhlo na verzi pro Xbox One S

Záchrana světa

Příběh Destiny 2 začíná masivním útokem na poslední bezpečné lidské město na Zemi a zničením Věže, která v jedničce sloužila jako centrální hub pro setkávání s jinými hráči, obchodování a podobně. Tím autoři mimo jiné vysvětlují také ztrátu veškerého vybavení, které jste si v jedničce tak těžce vygrindovali. Za útokem stojí armáda cabalských vojáků v čele s jejich vůdcem Ghaulem, který má spadeno na záhadného Travelera a sílu obsaženou v něm. I ti méně prozíraví z vás už přitom jistě tuší, že naším úkolem v rámci příběhu pak bude zabránit Ghaulovi tohoto zlověstného cíle dosáhnout.
 
Od příběhové zápletky neočekávejte nic objevného, jedná se o tradiční akční jízdu hollywoodského střihu, která tu už byla mnohokrát předtím a ještě mnohokrát bude. Přesto ale dějová linka zcela dostatečně splňuje svůj účel a veskrze dobře jsem se u ní bavil po celých zhruba 10 hodin hraní. Velkou zásluhu na tom má zejména fakt, že příběh je v porovnání s prvním dílem daleko lépe odvyprávěný a nabízí i celou řadu zajímavých postav či vtipných momentů, které dokáží vážnost situace příjemně odlehčit a vnáší do hry špetku osvěžujícího humoru. I přestože tedy dějová linka Destiny 2 není žádný zázrak, který by vám vyrazil dech, má slušný spád, je srozumitelná a především taky od začátku do konce zábavná.
 

Obsahový nášup

Další výrazné zlepšení oproti předešlému dílu lze vypozorovat v porci celkového obsahu, který hra nabízí po dohrání kampaně. Jak si totiž mnozí z vás, kteří původní hru hráli, jistě vzpomenou, první Destiny byla v době svého vydání co do mimopříběhových úkolů a aktivit dosti skoupá a do větších rozměrů se rozrostla až s příchodem dodatečných rozšíření, jmenovitě The Dark Below, House of Wolves, The Taken King a Rise of Iron. Destiny 2 je však už dostatečně bohatá i ve své základní verzi a po dokončení příběhové linky můžete klidně strávit několik dalších desítek hodin honbou za dalším dobrodružstvím.
 
Sem patří například již staré známé Patrol mise, plnění takzvaných Adventures, účastnění se Public Eventů, hledání pokladů, prozkoumávání Lost Sectorů nebo třeba plnění nejrůznějších výzev, které se pravidelně obměňují. Na každém z celkem 4 různých světů se tak můžete skutečně dosytosti vyřádit a nakrmit olovem vše, co vám přijde pod ruku. Velmi příjemnou vlastností většiny vedlejších aktivit je pak to, že vás často zavedou na místa, která jste v rámci příběhu vůbec nenavštívili a neměli jste o nich ani ponětí. A vězte, že tyto výpravy rozhodně stojí za to. Na rozlehlých mapách se navíc nachází spousta skrytých zákoutí či tajných jeskyní, které si přímo říkají o prozkoumání, a tak pokud v sobě máte kus dobrodruha, měli byste si přijít na své. A je-li vám to přeci jen pořád málo, můžete si zpětně zahrát taky jakoukoliv příběhovou misi na vyšší obtížnost, kde ani s pokročilou výbavou nebudete mít nouzi o výzvu.
 
Při tom všem zároveň platí často omílané pravidlo, že hraní se stává ještě zábavnějším, pokud hrajete v týmu s dalšími hráči. Ti vás budou doprovázet nejen na oblíbené Strike mise a Raidy, kde se ve finále utkáte s bossem a můžete v nich získat vzácný loot, ale narážet na ně budete i při běžném prozkoumávání světa. Síly s někým dalším tak můžete spojit zcela přirozeně a spontánně a i z osamělého bloumání po světě se může rázem stát skupinová řežba nepřátelských vln, při které hrají svou roli také různé třídy hrdinů, jejichž dovednosti se dokáží navzájem skvěle doplňovat a kombinovat.
 

 

Síla v souhře 

A je to právě souhra jednotlivých členů v týmu, která často rozhoduje o výhře či porážce z multiplayerovém PvP režimu nazvaném The Crucible. Ten není přístupný od samého začátku, ale naskočit do něj můžete až po dokončení několik prvních příběhových misí. Namísto výběru konkrétního herního módu si zde hráč momentálně volí mezi méně intenzivní variantou Quickmath a náročnějším Competitive režimem pro zkušenější hráče. Hra vám pak sama automaticky vybere mapu a herní mód, což z mého pohledu není zrovna ideální řešení a raději bych si mód vybíral sám podle toho, na který mám zrovna chuť. Naštěstí je ale soupeření s nepřátelskými týmy natolik zábavné, že nuda zde nikdy ani v nejmenším nehrozí.
 
Multiplayerový PvP režim se nově hraje ve složení 4 proti 4 (oproti dřívějšímu maximálnímu počtu až 12 hráčů) a nebývá ničím neobvyklým, že o vítězi utkání se rozhoduje až do posledních vteřin. Nižším počtem hráčů je pak kladen důraz na již zmíněnou spolupráci, o jejíž důležitosti se mluví u spousty multiplayerových her, ale u Destiny 2 to platí dvojnásob. Jako osamělý vlk na mapě si totiž moc neškrtnete, obzvláště pokud hrajete proti týmu, který se drží pohromadě nebo v menších skupinkách po dvou. Tváří v tvář přesile totiž hráč umírá často ještě dřív, než vůbec stihne vystřelit. Proto se na každý pád vyplatí hrát týmově a co nejlépe upotřebit dovednosti, kterými váš hrdina oplývá.
 
Je jen škoda, že autoři do hry nepřidali zcela novou třídu a základní rozdělení tak zůstává neměnné. Hrát tedy můžete za ofenzivního Huntera, defenzivního Titana nebo podpůrného Warlocka, přičemž každý z nich je nyní vybaven novou speciální schopností, která v boji často přijde vhod (například u Titanů je to vytvoření ochranné bariéry). Každá ze tříd navíc disponuje ještě třemi podtřtídami, které se dají pomocí perků vylepšovat a z nichž každá sází na jiný živel. Po nabití patřičného ukazatele potom vašemu hrdinu na krátkou chvíli propůjčí ničivou útočnou schopnost, s níž můžete likvidovat nepřátele jako na běžícím pásu. Například Warlock se může chopit kouzelného bleskového kopí, se kterým rozsévá smrt na každém kroku, zatímco zase Titán se zmocní svého ohnivého štítu a vrhá jej po aréně hlava nehlava.
 

Loot nad zlato

Prakticky za všechno své snažení ve hře je pak hráč odměňován lootem, který je zdejší alfou a omegou, a také tokeny, které se pak v určitém množství dají směnit za zbraň či zbroj vysoké kvality. Novými, lepšími kusy vybavení si hráč zvyšuje svoji Sílu, s jejíž rostoucí velikostí neježe se zlepšují statistiky vaší postavy, ale taky se díky tomu postupně zpřístupňují nové úkoly a mise. Příznivé navíc je, že i když se vám v inventáři nahromadí staré či nepotřebné předměty, neznamená to, že by vám toto harampádí bylo zcela k ničemu, ale můžete ho rozložit na součástky, které se pak stejně jako v případě zmíněných tokenů dají směnit za nějaký nový přírůstek do výbavy.
 
A věřte mi, že je jen málo věcí natolik uspokojujících, jako otevřít blyštivý Engram a najít v něm nějakou legendární či exotickou lahůdku, kterou doplníte svůj zbraňový arzenál. Ten jsem ostatně během hraní měnil poměrně často a činil jsem tak s velkou chutí, neboť pokud v něčem vývojáři z Bungie opravdu vynikají, je to bezpochyby naprosto špičková gunplay. A je úplně jedno, zda už v ruce držíte poloautomatickou útočnou pušku, revolver, odstřelovačku nebo třeba raketomet. Všechny zbraně totiž oplývají skvělým vizuálním designem, mají senzační zvuk, jsou velmi dobře vyladěné a hráči propůjčují zcela bezkonkurenční pocit ze střelby.
 
Pochvalu si zaslouží také technické zpracování. Testovaná verze na Xboxu One S netrpěla žádnými viditelnými poklesy snímků za sekundu ani padáním a za několik desítek odehraných hodin se objevily snad jen dva menší bugy, při kterých tělo zastřeleného nepřítele zůstalo viset ve vzduchu. Jednalo se však skutečně o drobné chyby, které se objevily jen ojediněle a zážitek z hraní žádným výrazným způsobem nekazí. Většinu času se totiž budete stejně rozplývat nad rozličnými grafickými kouzly a senzačními sceneriemi, které se vám při pohybu po malebných světě naskytnou. Pravda, ve hře se najde i několik slabších míst, které z vizuálního hlediska nepůsobí příliš lichotivě (jako třeba pohled na poněkud nepřirozeně se vlnící moře na Jupiterově měsíci), ale i přesto je třeba uznat, že celková grafická stránka hry je velmi povedená a jejích krás si budete užívat i u takových detailů, jako jsou vylepšené modely starých známých nepřátel nebo slastiplné efekty po headshotech.
 

Chyby se najdou

Skoro by se tak mohlo zdá, že Destiny 2 není téměř co vytknout, nicméně se přeci jenom najde několik problémů, které hře v mých očích ubližují. Jedním z nich je úplná nemluvnost hlavního hrdiny, který během celé hry nevysloví jediné slovo a místo něj neustále mluví pouze jeho malý létající pomocník Ghost, což v celé řadě scén popravdě působí dosti stupidně. Zbytečně dlouho dále trvá získání vznášedla, které umožňuje rychlejší pohyb po světě, a zamrzí i absence zcela nové rasy nepřátel nebo třídy hrdinů (díkybohu aspoň za ty nové podtřídy). Nepotěší ani již zmíněná nemožnost volby herního módu v PvP multiplayeru, sem tam lehce zdlouhavý matchmaking a otravná je i přítomnost mikrotransakcí.
 
S těmi se pojí mimo jiné také nový systém shaderů, které slouží k přebarvení hráčovy zbroje. Zatímco totiž v jedničce jeden shader přebarvil celou výstroj a bylo možné je střídat libovolně až donekonečna, v druhé dílu se už dá jeden shader použít jen na jeden konkrétní kus vybavení a po aplikování jej spotřebujete jako jednorázový consumable. Různé barvy shaderů sice budete nacházet docela v hojném počtu všude po světě, přesto je však nový systém v porovnání s tím předchozím o dost méně pohodlný a pokud si hráč chce nabarvit výstroj přesně podle svých představ, hra jej nepřímo nutní utratit reálné peníze. Za ty se však navíc dají nakoupit i všelijaká vylepšení zbroje a zbraní, což už není pouze kosmetickou úpravou, ale projeví se i na samotné hratelnosti.
 
Dokázal bych si také představit o trochu větší důvtip při navrhování některých boss fightů. Nechápejte mě zle, ve hře jsou každopádně i takové, které je čirá radost hrát a opakovaně se k nim vracet, na druhou stranu zde však najdete i takové bossy, kteří ničím zvláštním nepřekvapí a jde pouze o to, abyste do nich jednoduše nasypali co nejvíce střeliva. A to je trochu škoda.
 

 
Závěrem zbývá už jen zopakovat tvrzení z úvodu, a sice že Destiny 2 je téměř v každém ohledu lepší než jeho předchůdce. Hra nabízí solidní příběhovou kampaň a obrovské množství obsahu i po dohrání příběhu. Nechybí ani fantastický pocit ze střelby a velice kvalitní grafické zpracování. Do jisté míry si hru užijete i o samotě, ta pravá zábava ovšem začíná teprve v kooperaci s dalšími hráči a při vzájemném měření sil v povedeném a vysoce návykovém PvP multiplayeru. A zda bych si hru dokázal představit ještě o něco lepší? Rozhodně. Pokud ale hledáte titul, který by vám vydržel na dlouhé desítky hodiny trvající multiplayerové akční zábavy, patrně není mezi současnými tituly lepší volby, než je právě tato dynamická MMO střílečka z dílny studia Bungie. Tak do boje, Guardiani! 8/10

Aké hodnotenie by si dal ty?

0/10