Crash Bandicoot N. Sane Trilogy je fantastický remaster nestarnúcej legendy, ktorý ponúka parádnu nostalgickú jazdu do detských čias (Recenzia)

Jsou hry a série, bez kterých si éru prvního PlayStationu dokážeme zpětně představit skutečně jen stěží, a Crash Bandicoot od Naughty Dog je nepochybně jednou z nich. Postava praštěného zvířecího hrdiny nespočtu hráčů rychle přirostla k srdci a brzy se také stala jakýmsi maskotem této slavné konzole. A přestože se rezavému hrdinovi nikdy nepodařilo překonat masivní popularitu jeho zřejmě největších žánrových rivalů Sonica a Maria, v našich srdcích a vzpomínkách Crash přetrval až do dnešního dne, kdy se do dávných dob jeho počátků můžeme konečně vrátit, a to díky remasteru s podtitulem N. Sane Trilogy z dílny studia Vicarious Visions, které do moderního hávu zabalilo první tři díly série. Obstál však Crash neúprosné zkoušce času a je zábavný i po dvaceti letech? Nebudu vás napínat. Je.
 
Titul byl recenzován na konzoli PlayStation 4 a všechny níže přiložené screenshoty pocházejí z vlastního hraní.
Hru si můžete zakoupit například v ověřeném obchodě Ciernydrak.sk


 

Vizuální modernizace, kterou si Crash pod rukama autorů remasteru prošel, je jedním slovem fantastická a v zásadě není nic, co bych hře v tomto ohledu vytkl. Na místě je hlavně chvála. Tvůrcům se podařilo staré legendě vdechnout nový život, a přitom takřka dokonale zachovat osobité kouzlo původních her, kvůli němuž jsme si je tolik zamilovali a celou trojici dílů si tedy nyní můžeme vychutnat se spoustou efektů, detailů, ale také drobných animací, které dřívější technologie logicky neumožňovala. Přísně vzato se ani nejedená o remaster v pravém slova smyslu, jelikož z původního kódu nic nezbylo a hra tak musela být vytvořena znovu, což zasluhuje snad ještě větší obdiv.
 
Zároveň je ovšem třeba zdůraznit, že Crash nejen vypadá, ale díky vyleštěnému soundtracku a celkovému ozvučení také zní daleko lépe než kdy dřív, a tak se při pobíhání a skákání po všech dobře známých úrovních můžete jednak do sytosti kochat světem přetvořeném v novém enginu a zároveň si u toho pobrukovat povědomé melodie.
 
Ale pozor! Pokud jste s Crashem dosud neměli co do činění, mějte se na pozoru a nenechte se zmást cartoonovou grafikou hry. Pod dětským, roztomilým zevnějškem se totiž skrývá mnohdy setsakramentsky náročná hratelnost, která znalce všech tří dílů jistě nepřekvapí, ale nováčky může toto zjištění praštit do obličeje tak náhle a neočekávaně, jako by ve vysoké trávě šlápli na rafinovaně nastražené hrábě. Každá ze tří her ukrývá několik nesmírně iritujících pasáží, přičemž zejména první díl je tím, u kterého budete ovladač v ruce kroutit nejvíce. Obtížnost zde totiž místy narůstá doslova raketově a pak zase jako na horské dráze rapidně klesá. Některými levely tak projedete jako rozpálený nůž kouskem másla, v jiných se z pohodového hraní rázem stanou nevýslovná muka, o jakých se nezdálo ani Tantalovi.
 
 
Není však náročnost jako náročnost. Jsou totiž hry, u kterých je výzva vytvářená nutností pilovat třeba i dlouhé hodiny tu správnou taktiku, jak na protivníka vyzrát, to ovšem není případ Crashe. Zde se totiž vaším úhlavním nepřítelem může stát prostě jen příliš široká propast, kterou přeskočíte jen s dokonale načasovaným odrazem. Paradoxně se tak může stát, že zatímco některého bosse zdoláte i prstem v nose, blbá jáma o úroveň dál vám spolkne 10 i více životů. Sem tam nějakou smrt dokáže zavinit i špatný úhel kamery a u hry natolik založené na přesnosti bych si také představoval o něco lepší ovladatelnost Crashovy postavy v letu, kdy je někdy dosti komplikované odhadnout místo doskoku (zvláště když musíte trefit pohybující se či velmi úzkou plošinu).
 
Tato iritace a prudké změny v obtížnosti tedy ze hry nezmizely, a přestože jen těžko můžeme za nejrůznější designová rozhodnutí původních autorů vinit autory remasteru, je jen trochu škoda, že se nový Crash nedočkal alespoň o trochu lepší vyladěnosti.
 
Problematikou nepříliš zdařilého balancu obtížnosti však rozhodně nechci od případné koupi odradit sérií nepolíbené hráče. I na ty, kteří nejsou zatížení nostalgií, totiž v této trojici dvacet let starých her pořád čeká pořádná dávka skvělé plošinovkové zábavy a fakt, že Crash takto dokáže fungovat i dnes, jednoznačně potvrzuje značnou nadčasovost, s jakou se v devadesátých letech na scénu přiřítil. Ostatně to, že Crash má na to oslovit i nové hráče, můžu do jisté míry doložit i já sám, jelikož v dětství jsem vlastnil pouze třetí díl, který jsem se naučil nazpaměť, zatímco jednička a dvojka mne minuly. To pro mě ovšem nebylo žádnou překážkou k tomu, abych si teď užil celou trilogii se vším všudy, což jen dokazuje, že si remaster zaslouží pozornost jak pamětníků, tak i úplných nováčků.
 
 
Jednou z hlavních předností hry je bezesporu variabilita úrovní, které se mění jak z hlediska prostředí a posazení kamery, tak i samotné hratelnosti. Zatímco tedy jednou zdrháte před valícím se balvanem v džungli jako Indiana Jones, později už čeříte mořskou hladinu na vodním skútru a jinde zase hrajete side-scrollingovou hopsačku v kulisách padouchovy továrny. Pravda, některé levely znatelně zestárly a patrné je to mimo jiné u toporného ovládání motorky během závodních úrovní nebo při létání v letadle a střílení do vzducholodí, což možná bylo fajn kdysi, ale dnes už je to prostě nuda. Stále však platí, že u drtivé většiny nespočtu dalších, skutečně senzačních levelů se tyto šediny v srsti rezavého chlupáče ztrácí a do řady z těchto úrovní se budete velmi pravděpodobně opakovaně vracet, abyste získali všechny odměny v podobě krystalů a drahokamů.
 
Ty nejvzácnější drahokamy hráč získává například za rozbití všech beden dané úrovně, což možná zní jednoduše, ale není tomu tak. Levely jsou totiž často obohacené o tajné a bonusové úseky, ke kterým se v některých případech dostanete jen po vynaložení značného úsilí, a i když si někdy myslíte, že za vámi už žádná bedna nezůstala, počítadlo na konci úrovně vás šeredně vyvede z omylu. Takže i v těchto veskrze krátkých a lineárních úrovních je stále možné leccos minout, a i když už má hráč dohráno, hra tím rozhodně nekončí a pořád ještě je co objevovat.
 
Zřejmě nejvýraznější a vlastně asi i jedinou obsahovou novinkou, jež remaster přináší, je možnost odehrát všechny tři díly (s výjimkou několika málo úrovní a boss fightů) za Crashovu sestru Coco, která je sice vybavena těmi stejnými pohyby jako starší bráška a v její kůži (nebo spíše srsti) hratelnost zůstává pořád stejná, ale i tak se jedná o docela příjemný doplněk. Stejně tak si nově můžete poměřovat svoji rychlost v rámci Time Trial módu s ostatními hráči prostřednictvím online žebříčků. Menších změn se dočkal i systém ukládání a opravdové nostalgiky potěší skutečnost, že kromě analogových páček můžete Crashe ovládat jako kdysi pomocí šipek na D-Padu, což mně osobně už dnes nevyhovovalo, ale jiným hráčům třeba bude. 
 
 
Crash Bandicoot N. Sane Trilogy je zářným příkladem toho, že legendy (příliš) nestárnou, a kvalitní série z druhé poloviny 90. let dokáže zaujmout i v roce 2017. Napříč třemi hrami, v nichž se praštěný hrdina utkává proti zlému padouchovi Dr. Neo Cortexovi a jeho věrným posluhovačům, na hráče čeká množství senzačních a variabilních úrovní, které z velké části neztratily nic ze svého dávného kouzla. Právě naopak. Díky poctivě odvedenému remasteru z velkým R si dnes celou trilogii mohou hráči užít v nablýskané audiovizuální kvalitě, jakou si tento kultovní chlupáč nepochybně zaslouží.
 
Nové balení tří her tak představuje prakticky povinný přírůstek do knihovny všech nostalgiků, kteří se chtějí vrátit do starých časů. A co víc, svojí nadčasovostí zaujme i nováčky, kteří se takto s protagonistou série seznámí úplně poprvé. Na druhou stranu je však třeba jedním dechem dodat, že takovým hráčům bude zřejmě nějakou dobu trvat, než si zvyknou na některé protivné designové pozůstatky z původních her, které i přes všechny klady zůstávají patrné. 8,5/10
 
Zobraziť galériu 11 galeria

Aké hodnotenie by si dal ty?

0/10

ZDROJ >>

Komentujte :)